Ztracen v Koreji

Ztracen v Koreji
Deníček jednoho exchange studenta z FELu

28.06.2009 15:50:00 CEST

Červen 28th, 2009

Zijeme. Druhy den v Beijingu jsme si pujcili bajk a vymetli zbyla zajimava mista. Dalsi den jsme se vydali do Simatai na velkou cinskou zed a pak jsme jeli nocnim vlakem do Xinxiangu. Hard seat sice neni tak hard, ale spat se tam opravdu neda. Rano jsme uspesne nasli vsechny autobusy do Guolianu a tak ted peceme na ohni burty a varime ramien a jdeme spat tady v narodnim parku pod previsem. Je to tady super! Akorat po nas vsude chtej penize, to je desny (180Kc do NP je fakt moc nejen na Cinu; aspon, ze tu berou ISIC). Zitra se presuneme nejspis do Huashanu (tam chtej 300!).

Mame se skvele…az na tu chybejici Koreu no…

25.06.2009 17:20:00 CEST

Červen 26th, 2009

Do Qingdaa jsme dojeli vcera v poradku, ale mesto nas dost zklamalo, nic tam nebylo. Ani listky na vlak. Vubec ty nadrazi tady v Cine jsou tragicky, nic tam neni krome pokladen, front a velky tabule s pocty volnych mist. Jo a vsechno je v cinstine…achjo jak mi chybi ta jednoducha korejstina!
Tak jsme se nakonec rozhodli jet do Beijingu autobusem (vlastne jina moznost nebyla). Byl to zazitek, protoze to byl luzkovej autobus :) Jeste pred odjezdem jsme nakoupili mistni alkac v prepoctu za asi 5,-Kc…a neveril bych, ze to reknu, ale zlaty soju!
Do Beijingu jsme prijeli dneska v 6 rano, vubec jsme netusili, kde jsme. Po hodine a pul bloudeni v slamu a sidlisti a asi dvaceti zeptanich jsme nasli metro. Zamirili jsme do prvniho hostelu z Lonely Planet. Jizda metrem stoji 6,-Kc a u vsech vstupu jsou bezpecnostni prohlidky (zabavili mi Off proti komarum). Hostel se zmenil na hotel, ale usmlouvali jsme jeden dvouluzak za 300,-Kc/pokoj/noc. Ja teda spim na zemi, ale co uz :)
Pak jsme vyrazili na prohlidku – vetsinu dne jsme stravili v Zakazanem meste a okoli. Docela dobry. Vecer jsme chteli jit do podzemi (Beijing Underground City); nasli jsme to, ale uz to nefunguje (nevim jestli to je jeste i v posledni verzi LP).
Tak jsme vymetli neco jinyho, zasli na pekinskou kachnu a pak do pravyho cinskyho trhomumraje. Nakonec jsme koupili jizdenky na vlak do Xinxiangu na sobotni noc.

Achjo ale po Koreji se mi stejska fakt moc :( Uz i cinca rikam :(

23.06.2009 12:15:52 CEST

Červen 23rd, 2009

Tak jsme na trajektu do Qingdaa.Dnesek byl dost blazinec,jen tak tak jsme to sithli.Lod je to luxusni,mame palandy a levny jidlo.Ale je mi desne smutno…

22.06.2009 22:49:48 CEST

Červen 23rd, 2009

Prvni testovaci zprava jeste z koleje…ziv a kdo bude za me spat?

Poslední hodiny v Koreji

Červen 23rd, 2009

Začnu pátkem. To jsem dělal poslední zkoušku ze sítí, pak jsme se zase sešli s Euijin a Juyeon a večer byla oficiální rozlučková večeře s OIA. Všichni jsme dostali certifikát o úspěšném absolvování a cédéčko s krátkou slideshow. Jo a večeři. Pak jsme se vydali na trávník a následně do Janbeer’s, kde probíhalo velké loučení do kdovíkdy.

V sobotu jsem neudělal prakticky nic.

V neděli taky nic, ale večer dorazila Euijin a tak jsme s ní u nás na pokoji natočili prezentační video pro náš projekt. Byla to docela sranda, máme z toho asi 1,5GB materiálu.

V pondělí ráno jsem konečně začal pracovat na dokumentaci k projektu. Celkem tragédie, ale něco jsem splácal, zabalil a odeslal. Hotovo. Koupit krabici a začít balit. Oběd. Pak pomáhám Juan vystěhovat se a razím do města nakoupit něco typu dárky. Dorážím něco před pátou a pak mi píše Euijin, že na mě v jídelně čeká Juyeon.

Tak zase ven. Jdem se projít, pak pomáháme Ondrovi se sbalit a uložit krabice do skladu. Ondra jede dneska večer s paragliding clubem na tejden na Jejudo! Na večeři s náma jde i Euijin, takže poslední šance na bod se rozplývá a můžem soutěž uzavřít s výsledky: Ondra 4+1, Justus 3+1, já 2.

Z večeře jdeme rovnou na poslední AITC meeting. Ten už je pěkně rozjetej a tak nás všichni bouřlivě vítají. Juyeon jede domů a my se přesouváme do dalšího podniku. A do dalšího.

Loučím se s Ran :(

Pak píše Vláďa, že je konečně tady. Tak ho jdu vyzvednout k zastávce a ubytovávám ho u nás místo Martina. Cestou potkávám Yunu, to je zase neskutečná náhoda. Vracím se zpátky a jdeme s Jayoung, Justusem a Brianem ještě na korejské karaoke (norebang). O tom napíšu víc jindy; rozhodně to stojí za vyzkoušení. Pak se loučíme a jdeme domů.

Úterý. Začínám dodělávat všechny resty ohledně Eleonory, SMS systému apod. Taky zálohuju poslední fotky domů, všechny varuju, že budu 2 měsíce offline, a nakonec propojuju SMS systém s blogem. V praxi to znamená, že by se zde čas od času měla objevit zpráva, že ještě žiju. Zív ale venku už svítá…

Ve 12:05 nám jede autobus do Incheonu, ve 3 máme bejt na check-inu a v 5 odplouvá náš trajekt do Číny…vízum mi naštěstí opravili. Ještě musím dobalit, vytisknout Lonely Planet a zjistit, kam to vlastně jedeme!

Tak držte palce a mějte se…

Vyhlášení Miss Korea

Červen 20th, 2009

Díky vašemu mocnému hlasování je mi ctí vyhlásit výsledky Miss Korea!

Na 1. místě se s titulem Miss Korea umístila Hyeseon
Na 2. místě se s tituly 1. Vicemiss Korea umístily Ran a Emily
Na 3. místě se s titulem 2. Vicemiss Korea umístila Euijin

Naše divoká kolej

Červen 18th, 2009

Naše kolejní správkyně se dost vyžívá v tisknutí cedulí, vyhlášek a zákazů. Pro ilustraci sem dávám ty zcela nejlepší včetně bodového ohodnocení jednotlivých přestupků.

Kdyby vás to zajímalo, tak ve sprše ani na střeše ani s nástěnkama jsem jmenovitě já opravdu nic nepatřičného nedělal :)

V pátek jsme k nám na pokoj propašovali Euijin a Juyeon; vzhledem k tomu, že se u nás najde i nějaký to soju, na sečtení trestných bodů by asi byla potřeba kalkulačka…

Breaking the rules 6), 8), 11) and 20)

Co se mi tady občas nelíbí

Červen 17th, 2009

Během celých 4 měsíců jsem se snažil psát hlavně o věcech, který se mi tady líbily…chca nechca musím s takovým odstupem zhodnotit i ty negativní. Pojedete-li sem na týden na výlet, nejspíš vám tady bude připadat všechno super (a je to tak dobře). Rozhodně nevytrhujte tenhle článek z kontextu těch ostatních!

  1. přehnaná uctivost vám někdy poleze na nervy (používání obou rukou při podávání něčeho, apod.)
  2. zejména věková propast je pro nás dost nepochopitelná…prostě lidi od sebe o rok a víc nejsou pro sebe navzájem kamarádi, ale starší/mladší „sourozenci“ s příslušným respektem
  3. přehnaná národní hrdost, masovost a zmanipulovatelnost
  4. Korejci prostě neumí chodit po jedné straně a nastupovat do metra
  5. všude zírají na televizi jak na svatej obrázek; na x kanálech dávají zejména přitroublé telenovely (jednu natočili dokonce v Praze)
  6. zkopírujou z USA co můžou – od školního systému až po anglická slovíčka přepsaná hangulem
  7. komplikace s bankomaty a mobilními telefony
  8. snad každej druhej kluk je tady metrosexuál; holky kontrolují svůj vzhled v jakékoliv odrážející ploše co 5 minut
  9. prakticky žádná volná příroda; s ekologií si tady taky hlavu moc nelámou
  10. soju a další rýžový deriváty jsou fakt hnusný
  11. očekávatelné a neskutečně časté konverzační „výrazy“ typu činča?! (něco jako vážně/nekecej), pak ooooóóóoooo, ááááaaaáááá, wooooooow, hmmmmmm; prakticky už podle položené otázky můžete očekávat reakci na jakoukoliv vaši odpověď
  12. jíst sám tu vypadá skoro až divně
  13. holky vypadají sice dobře, ale občas jak kopie Girl’s Generation…

Vláďa sepsal podobný seznam (trochu sofistikovanější), najdete ho tady.

Cyworld

Červen 17th, 2009

Cyworld, aneb korejský Facebook, je typická korejská stránka; tzn. plně funguje pouze v IE (nejenom kvůli pár ActiveX prvkům), je plná barevných a blikajících animací a je absolutně nepřehledná (a to nejenom protože je pouze v korejštině).

Stejně jako na všech ostatních korejských webech i tady platí, že se nikdo nemůže vydávat za nikoho jiného a všichni vystupují pod svým reálným jménem. Proto je při registraci potřeba vyplnit číslo sociálního pojištění, u cizinců číslo alien registration.

Celou registraci jsem dělal asi hodinu; nejdřív se teda ověří jméno s ID, pak se ověří e-mailová adresa a nakonec se ověřuje i telefonní číslo; napsal jsem tam číslo na kolej, kliknul na OK a v tu chvíli (ve 3 v noci) mi ten telefon zvoní. Korejsky mi nadiktovali pár čísel a ty jsem musel opsat do formuláře. Dalo to zabrat, ale zvládnul jsem to!

Jsou tam všichni; snad každý Korejec a každá Korejka si tam někdy i naprosto infantilně zdobí svůj profil nejen pečlivě vybranými fotkami.

Tak a teď se ukažte vy – kdo tam najde můj profil :)

Proč nepracovat/nežít v Koreji

Červen 17th, 2009

Našel jsem článek Martina Vlnase o tom, proč nepracovat v Koreji (Tahle země není pro líný). Po získaných zkušenostech s ním musím zcela souhlasit.

Jak jsem už psal, od střední školy (ne-li dřív) se Korejci (a Korejky samozřejmě taky) prostě nezastaví. Ve škole jsou od rána (ne mýho rána, ale prostě od sedmi, osmi) do večera (deset, jedenáct). Pokud nemají vyučování, tak jsou naložený v knihovně, v doučovacích kroužcích, učí se anglicky apod. Středoškoláky v typických uniformách potkáte na ulici v naprosto jakoukoliv dobu, ve všední den i o víkendu.

Střední školy existují holčičí, klučičí a smíšené. Vybrat si nemůžete, jste přiřazeni náhodně v okruhu vašeho bydliště (aspoň tak mi to Hyeseon vysvětlila).

Přibližně 80% středoškoláků pokračuje na univerzitu. Hlásí se na víc škol na jednou, ale můžou studovat jenom jednu. Přípravou na přijímačky stráví klidně rok, dva. Undergraduate program tady trvá 4 roky (freshman, sophomore, junior, senior) a po něm (naštěstí) většina studentů se studiem končí. Průchod studiem je o něco snazší než na střední, většinu semestru mají poměrně dost času. To se ovšem mění cca 2 týdny před oběma zkouškovými týdny, kdy se téměř všichni prakticky nepřetržitě učí (nebo to alespoň předstírají).

Ve volném čase Korejci získávají certifikáty na angličtinu, na používání počítače, dělají dobrovolnickou práci a pečují o svůj vzhled. To všechno zejména proto, aby se kvalitně připravili na pracovní pohovory. U těch jsou totiž výše uvedené věci naprostým základem a bez nich tam snad ani nemá cenu chodit (beze srandy, i ten perfektní vzhled je důležitej). Největší důraz při pohovoru se pak klade na jméno vaší univerzity; můžu bejt tupej jak tágo, ale když budu ze SNU, tak mám velkou naději být přijat.

Obecně chtějí Korejci pracovat pro velké firmy, protože v nich vidí záruku sociálních jistot. Pracovní fluktuace tady moc není, za život moc zaměstnání nevystřídají. Největší je tady samozřejmě Samsung; bohužel čím větší firma, tím víc si může dovolit.

Pracuje se od rána do večera, 5 až 7 dní v týdnu. Korejci jsou na prvním místě na světě v době strávené v práci! Je-li náhodou státní svátek (a že jich moc neni), tak to ještě neznamená, že se nepracuje (případně se ten den nahradí o víkendu). Typická dovolená je 1 týden za rok! Platí nepsané pravidlo, že musíte být v práci dřív než váš šéf a taky později odcházet. Takže když šéf do noci brouzdá po Cyworldu, musíte holt taky.

Ve zbylém čase se prakticky akorát chlastá. Korea je největší konzument alkoholu na světě; na průměrného Korejce vychází 90 flašek soju na rok!

No a co mi říkal Doo, že okolo čtyřícítky padesátky se vás firma s největší pravděpodobností zbaví. To už vám pak nezbyde nic jinýho než to soju.

Lednice plná soju

Většina lidí, co strávila nějakou dobu v zahraničí, procitla, a tahle představa se jim taky nelíbí. Ostatní bohužel ani netuší, že někde v Evropě máme dovolené celých 5 týdnů a k tomu volné večery a víkendy…nebo tuší, ale kolektivní hon za co nejvyšším HDP jim nedovoluje o tom přemýšlet…

Soubor .hwp

Červen 13th, 2009

Během mého předstírání studia jsem se setkal se souborem s příponou .hwp a světe div se, nevěděl jsem, co s tím. Je to textový dokument vytvořený v programu Hangul Word Processor a bohužel na něj (resp. na jeho poslední verze) nikdo neudělal filtry pro otevření v MS Office ani OpenOffice. Zřejmě jedinou cestou jak ho otevřít je nainstalovat si oficiální prohlížeč, který je zadarmo a umí soubor jenom zobrazit. Najít ho ale není snadný, proto ho dávám sem. Instalace je sice v korejštině, ale naštěstí spočívá v Next – Next – Finish.

HaansoftViewer2007.exe

Zkouškové v2.0

Červen 11th, 2009

A je to tady zas, opruz na devět. Musím se pochlubit, už jsem byl 2x v knihovně (resp. studovně). Bohužel ani jednou jsem se tam vůbec nic nenaučil; ostatně s tím jsem tam ani nešel :)

Dneska jsme prezentovali projekt pro Web Programming…na to, kolik jsme na tom zase strávili času, nic moc :( To programování mě fakt ubíjí; zejména to, že logiku to nemá žádnou a člověk jenom dělá GUI, aby to nějak vypadalo a bylo klikatelný. Ještě nám zbejvá projekt na Embedded Software; tam je nejvtipnější, že ten génius po nás chce víc dokumentace než samotný práce…obávám se, že u nás neuspěje. Na Computer Network musíme zase udělat extrakt z nějakýho paperu, to taky neni nic pro mě.

A příští tejden mám 5 zkoušek, každej den jednu. Potěš. Navíc jsou tam nějaký nahrazovaný hodiny za státní svátek! V pátek je pak rozlučková párty a pak se to tady bude pomalu vylidňovat :( Příští víkend se ještě koná poslední YHTC trip…ale fakt nevim, jestli na to budu mít v rámci příprav na odjezd čas.

Navíc musím pro naše pařížské cyklisty konečně nastavit tu SMS bránu!

Soutěž s večeřema jsme rozšířili o obědy a skončí v pondělí 22. června; aktuálně má Ondra 3+1, Justus 2+1 a já jenom 2 (zejtra snad Justuse díky Yuně doženu!). Bonus body jsou, když slečna zaplatí za oba.

No tak jako tak…zbejvá mi tady slabých 10 dní :(

Jak získat čínské vízum v Soulu

Červen 11th, 2009

Na oficiálních stránkách čínské ambasády (bohužel pouze v čínštině nebo korejštině) se píše, že se individuální žádosti o víza nepřijímají a je potřeba požádat prostřednictvím cestovní kanceláře. Je tam seznam asi dvaceti oficiálních cestovek, které by si za vyřízení víza neměly účtovat víc než 20 tisíc wonů navíc. Zkoušel jsem najít přibližně 3, ale ani jednou jsem neuspěl.

Oficiální cena turistického single entry víza je 35 tisíc (platí 3 měsíce), double entry 53 tisíc (platí 6 měsíců). Doba zpracování ambasádou jsou 4 pracovní dny, ale dá se připlatit za urychlení.

Nakonec mi jako nejsnazší cesta přišlo požádat u nás ve školní cestovce, kde jsem za double entry (přece jenom se chci podívat i do Hong Kongu, případně Macaa) zaplatil celých 90 tisíc a mělo by to být do týdne.

Antimalarika

Červen 11th, 2009

Tak jsem v úterý vyzkoušel kvalitu korejského zdravotnictví, konkrétně v naší univerzitní nemocnici. Pro cestu po Asii jsem potřeboval předepsat antimalarika, tak jsem si o tom něco nastudoval a vyrazil na domluvenou hodinu.

Byl jsem objednán k „obyčejnému“ praktickému lékaři na čtvrtou, ale v 15:40 už jsem měl být v centru mezinárodní medicíny. Odtud mě teda akorát dovedli o pár pater výš, kde jsem poslušně čekal, až na mě přijde řada. Moje jméno svítilo na velkém displeji a trochu jim pochroumalo formátování :) Lehce po čtvrté jsem teda vešel do ordinace a vysvětlil, co potřebuju. Bohužel pan doktor byl poměrně neschopnej, zvládnul mi akorát změřit tlak, zeptat se na aktuální zdravotní obtíže a začal mi předepisovat bez jakýhokoliv ptaní Lariam. Ten je sice nejlevnější, bere se jenom jednou tejdně, ale hodně lidí mělo během jeho užívání více či méně závažné psychické problémy a zejména nefunguje v Kambodži, kde je jiný kmen malárie.

Tak jsem to milému panu doktorovi říkal (resp. nejdřív jsem se ho musel zeptat, co mi to vlastně předepisuje) a on na to, že nojovlastně…tak se hluboce zamyslel a pak z něj vypadlo, že si holt budu v Kambodži dávat pozor na komáry! Někdy lituju, že nejsem víc konfliktní…

Za tohle velký vyšetření a fundovanou konzultaci (celkem přibližně 5 minut) jsem zaplatil 30 tisíc wonů; jako student Ajou jsem dostal 6 tisíc slevu. S předpisem jsem se vydal do lékárny, kde jsem za 13 tablet Lariamu zaplatil dalších 46 tisíc.

Celkem mě tak záruka parádní jízdy na kvalitním matroši přišla na 70 tisíc (něco přes tisícovku), což není tak moc, ale budu muset ještě vyřešit tu Kambodžu…

Setkání s panem velvyslancem

Červen 11th, 2009

V pondělí 8. června se v Castle Praha konalo další české studentské setkání; tentokrát i za přítomnosti pana velvyslance Jaroslava Olši. Sešlo se nás snad dvacet, naprosto neuvěřitelný! A nemůžu se nepochlubit, že nemálo lidí shromáždil můj snadno vygůglitelný blog, na který je díky Vláďovi dokonce odkaz ze stránek ambasády (trochu trapas, přecejenom tady probírám akorát holky a jídlo…).

S Vláďou a Petrem jsme zase probírali naši cestu po Asii; zatím to vypadá, že všichni tři vyrazíme 23. června do Číny, Petr se po cca dvou týdnech odpojí a pojede zpátky do Soulu na let do Prahy. S Vláďou máme poměrně stejný plán cesty, ještě ladíme další postup z Indie. Ondra zůstává v Suwonu na Ajou Summer School.

Ještě si dovolím přidat odkaz na vynikající počin našeho MZV – systém pro dobrovolnou registraci občanů v zahraničí (DROZD): http://drozd.mzv.cz/.

Setkání s panem velvyslancem Olšou

Další 3 fotky jsou v galerii České setkání v Soulu.

Jak nezískat íránské vízum v Soulu

Červen 11th, 2009

Moc pěkná a klidná íránská ambasáda se nachází poblíž několika dalších (Německo, apod.) kousek pod Itaewonem, poblíž hotelu Capital. Pozor, na některých mapách (hádejte 2x jakou mám já) je jako ambasáda blbě označená rezidence velvyslance.

Jsou tam denně 9:30 – 11:30, ale předem říkám, že tam na první pokus moc nepochodíte. Do Íránu je totiž potřeba oficiální pozvání potvrzené íránským ministerstvem zahraničí. Pozvání dostanete nejspíš od cestovky, ale jedete-li individuálně, jedna z mála možností je http://iranianvisa.com/. Funguje to podobně jako pozvání do Ruska, ale trvá to mnohem dýl. Vyplnit formulář není těžký, je potřeba naskenovat pas a počkat na odpověď. Cena je 35€ (stránky sice uvádějí 30€, ale už se nikde nepíše o transakčním poplatku) a jediným rozumným způsobem platby je MoneyBookers (obdoba PayPalu, která Íránu se sankcemi ze strany USA ještě pořád funguje). Doba vyřízení žádosti se ale značně liší od uvedených 7 pracovních dnů…u mě to má být 20. Po potvrzení zašlou potvrzovací kód na zvolenou ambasádu a tam si můžete jít teprv požádat o vízum. Doba zpracování žádosti o vízum a jeho cena jsou další poměrně neznámé veličiny.

Zatím vzhledem k jistým plánovaným změnám ve svém itinenáři nevím, jestli to vízum vůbec chci…tak jako tak bych si ho musel dělat někde po cestě, protože tady už to nestíhááám…

Jak získat kambodžské vízum v Soulu

Červen 8th, 2009

Získat víza do Kambodže je jednoduchý. Úplně nejjednodušší je vyplnit on-line žádost za 25$, ale s takovým vízem se bohužel nedá vstoupit všemi přechody. Další možností jsou víza on-arrival, o kterých bohužel nejsou úplně přesné informace, kde všude se vydávají. A protože chci do Kambodže vstoupit z Vietnamu přes Mekong (podle všeho poměrně divoký přechod Vinh Xuong/Kaam Samnor), rozhodl jsem se radši zařídit si vízum předem.

Cambodia entry points

Kambodžská ambasáda se nachází kousíček od thajský, tj. mezi stanicema Itaewon a Hannam. Jsou tam denně 10-12, tak jsem tam v deset dorazil a paní mi oznámila, že pan konzul tu zrovna není a mám přijít jindy. Tak jsem se jí snažil vnutit žádost a pas, ale ona ne, že by to ztratila a nechce za to nést odpovědnost. Odpustil jsem si otázku, k čemu tam teda je, a dověděl jsem se, že mi to konzul udělá za příplatek 10000 wonů i na počkání. Cena samotného turistického víza je 20$, tj. cca 26000 wonů, takže i tak je to za 36 tisíc jenom s jednou cestou do Soulu dost výhodný. Vízum platí 3 měsíce od data vydání a umožňuje pobyt po dobu jednoho měsíce.

Setkání s Dooem

Červen 7th, 2009

Konečně! Po víc jak třech měsících mého pobytu v Koreji se nám konečně povedlo domluvit se s Dooem na setkání a následně ho i zrealizovat! Naposledy jsme se viděli v létě 2007, to je něco.

Dohodli jsme se, že za ním přijedu do Incheonu, kde teď bydlí a pracuje. Díky 란, která mi našla super spojení, jsem tam byl cobydup. Měli jsme se sejít přímo na autobusáku – bohužel jsem neměl nejmenší tušení jak vlastně vypadá, tak jsem sázel na to, že tam budu jediný nekorejec, navíc v tričku Ajou University. A vyšlo to, něco po dvanácté mě našel!

Hned jsme vyrazili na oběd; na Justusovo doporučení jsem navrhnul šabu-šabu – hodně tenké (1 mm) plátky masa, které se na pár sekund ponoří do vařící vody a pak se hned jí. Bylo to fakt dobrý a pořádně jsme se nacpali. Měli jsme toho spoustu k probrání; Doo momentálně pracuje jako inspektor požární ochrany, bydlí s kamarádem, má auto a tuším říkal i něco o přítelkyni.

Incheon je poměrně hodně hnusný typicky korejský město. V podstatě nic zajímavýho jsme tam nepotkali; sám Doo to tam taky moc nezná. Tak mi ukázal mj. jeho bývalou univerzitu (Inha) a taekwondo klub.

Jedno z nejzajímavějších témat, který jsme probírali, byl (hned po holkách) život v Koreji…konkrétně jestli je normální, že typický korejec od střední studuje od rána do noci, platí plno peněz za univerzitu a certifikace, aby pak dostal práci, kde bude od rána do večera, o víkendech, s jedním týdnem dovolené ročně a ve 40-50ti letech se ho firma s velkou pravděpodobností zbaví. O tom snad ještě napíšu, protože konečně jsem se od něj dověděl fakt zajímavý a konkrétní věci. A je to fakt šílený a pro nás dost nepředstavitelný.

No abychom dali diskuzi nějaký reálný podklady, od šesti musel Doo do kanceláře dodělat nějakou práci (byla neděle). Tak jsme se v pět na autobusáku rozloučili a jel jsem zase domů. Fajn to bylo!

S Dooem

Zbytek fotek v galerii Meeting with Doo.

Tak už to tady pomalu balím…

Červen 2nd, 2009

Zbývají poslední tři týdny :( Teď už se moc akcí neúčastním, vytrvale jezdím do Soulu pro víza, plánuju cestu a sem tam dělám něco do školy. Včera jsme psali od osmi do deseti večer předposlední test ze Signals & Systems…snad jsem ho moc nezvrtal. 15. – 19. června je oficiální zkouškový týden, v pátek večer je rozlučková párty a do 23.6. máme vypadnout z kolejí.

Dneska se koná poslední meeting YHTC. AITC už se nejspíš ani nesejde a FC byl ke konci fakt tragickej. O víkendu se bude konat Temple Stay, ale nakonec jsem se rozhodl nezúčastnit – zejména proto, že toho budu mít už fakt hodně a chci se konečně potkat s Dooem.

Všechny tři kluby se tady pokusím stručně zhodnotit:

YHTC – je to klub s třicetiletou tradicí, který díky systému předávání know-how opravdu funguje. Pokud je meeting v 6, tak v 6 opravdu začne. Během semestru se konají cca 4 výlety, jeden MT (chlastací akce) a některé další akce (Olympiáda pro staré členy, účast na školním festivalu, atd.). Největším problémem je bohužel komunikace – hodně by se hodilo umět korejsky. Samozřejmě je tam dost lidí, kteří umí anglicky a dobře; ale přece jenom to není nejlepší řešení zvlášť, když je nás tam cizinců hodně málo. I tak můžu jenom doporučit – minimálně první meetingy a první trip si určitě užijete!

FC – velký klub, který je téměř povinností pro všechny zahraniční studenty. Bohužel tenhle semestr fakt zklamal; většina slibovaných akcí byla spíš o kolektivním chlastání a organizace byla zvlášť v druhé polovině semestru opravdu tragická (začít meeting hodinu po jeho plánovaném začátku a navíc tam nic nevyřešit, je fakt moc). Díky tomu z něj plno fajn lidí odešlo. Abych jenom nekritizoval, vaření korejských jídel a tradiční korejská hudba byly fajn akce. S jazykem taky problém není, protože korejští členové musejí do klubu dělat dokonce vstupní pohovory s jazykovou zkouškou… Pokud se v organizaci nedělají zásadní změny, nemůžu klub doporučit.

AITC - menší klub také zaměřený na zahraniční studenty a doplňující FC. Za semestr dělá dva výlety a jedno BBQ. Organizace nebyla dokonalá, ale o dost lepší než v FC. I atmosféra byla mnohem přátelštější a s jazykem taky není problém. Můžu určitě doporučit.

Teď ještě trochu lituju, že jsem nezkusil klub tradiční korejské hudby Samulnori; myslim, že bych to i já zvládnul a může to být dost zábava i bez znalosti korejštiny.

Taky se do finále pomalu blíží naše (Justus, Ondra a já) pár týdnů trvající tajná soutěž o co nejvíc večeří s korejskýma slečnama. Pravidla jsou jednoduchá – 1 bod za každou slečnu (tzn. víc večeří s jednou se nepočítá), se kterou půjdete sami na večeři mimo campus. Ono se to může zdát dost jednoduchý – ale opravdu neni. Pokud se slečnou nechodíte (což je level, kterýho tady dosáh zatim snad jenom Mirko), tak často souhlasí pouze s večeří (minimálně) ve čtyřech – a taková se nepočítá.

Ondra má tuším 3 body, já jeden a Justus pořád nic :)

Dneska jsem se byl objednat do Ajou University Hospital na předepsání antimalarik; tak uvidíme. Pak už mi snad nic zásadního v cestě překážet nebude…

Další české setkání v Soulu

Červen 2nd, 2009

Velvyslanec České republiky v Korejské republice, Jaroslav Olša, jr., pořádá v Castle Praha 8. června ve 20:00 setkání české studentské komunity v Korejské republice. Všichni jste srdečně zváni, svoji účast potvrzovat nemusíte. Domluva je taková, že pan velvyslanec uhradí nějaký snack a nápoje, další si pak podle Vašeho přání musíte objednat ve vlastní režii.

Těšíme se na vás!

(z e-mailu od Vládi)