Ztracen v Koreji

Ztracen v Koreji
Deníček jednoho exchange studenta z FELu

Další YHTC trip!

3 května, 2009

Začátek neměl chybu. Jako vždy jsem měl do poslední chvíle jenom velmi kusé informace, ale i přes to se mi povedlo na trip zlanařit Ondru a Erica. Co jsem pochopil, měli jsme cestovat po skupinkách a sejít se někde na západním pobřeží. Po návratu z DMZ jsem konečně dostal e-mail od Mina. Moje skupina má sraz v 6:00 ráno u hlavní brány, Erikova v půl osmý na koleji a Ondrova v 9 na Suwon Station. To jsem to zase vyhrál 🙁 doufám, že budu mít aspoň fajn členky v týmu!

Půl šestý, zív, vstávám. To je hnus tohleto. U brány a na zastávce se potkáváme s většinou, ha tak zatím jedna holka, 은진. Jedeme na nádraží, kde se připojuje zbytek a 형진, která v úterý říkala, že nepojede! Takže máme holky dvě, v sedum sedáme na vlak směrem na jih a tradičně kempujeme u záchodů na chodbě (ty vlaky jsou tady plný fakt v každou denní dobu). Cestou se bavíme mj. tím, že pěkně korejsky hrajeme kostky (tj. „házíme“ kostkama na mobilu s akceleračním snímačem) a kdo prohraje, tak musí dělat nějakou pakárnu mezi ostatníma cestujícíma. Jedna z nich je projít uličkou pozpátku, já jsem schytal povinnost dojít do půlky, tam otevřít úchylnej deštník s fialovýma puntíkama a dojít zpátky. Nejlepší byl asi model s fotografkou; museli nafotit 5 fotek v různých polohách mezi lidma.

Po poměrně dlouhé době vystupujeme v Daecheonu (neplést s Daejeonem, liší se jenom o jednu čárečku mezi ㅊ a ㅈ). Konečně je mi jakž takž vysvětlen náš plán – hodláme jet trajektem na nějaký ostrov! Tak sedáme na bus do přístavu, kde nás ale bohužel čeká zklamání v podobě vyprodaného trajektu 🙁 Tím se hroutí základní část programu. Tak vyrážíme do města a hledáme místo, kde uvaříme nudle. Kempujeme u nějaký školy, vaříme, houpeme se na houpačkách a tak. Další program omezujeme už jenom na dojití na místo srazu s ostatními…

Po nějaké době tedy vyrážíme na pláž. Počasí se zhoršuje, vypadá to na pršení každou chvíli. Pláž vypadá docela klasicky, i moře bylo tuším mokrý a slaný. Docela dost lidí, ale kromě pár navzájem se máčejících pošuků se nikdo nekoupe.

Dorážíme ke středisku péče o pleť; tady si nemůžu odpustit zmínit jedno z tajemství, proč korejský holky vypadají tak dobře. 30% z nich prý prodělalo nějaký druh plastické operace a navíc o sebe pečujou tak, že to musí po nějaký době lízt fakt na nervy. Jakmile potkají jakoukoliv plochu odrážející jejich obličej, tak se okamžitě kontrolují. Jsou schopný se i vyfotit mobilem a pak zkontrolovat fotku! Kluci nejsou o nic pozadu; jeden s sebou na tenhle víkendový trip táhnul žehličku na vlasy. No já starý prase, který ráno pokusně ověří, že neděsí lidi, sem prostě nepatřím. Taky věta, kterou tu pořád slyším „You are handsome“ je tady prostě defaultní a mám skoro podezření, že ji holky říkají proto, aby pak od nás na oplátku slyšely, že jsou 예뿌다 aneb pretty. No nic konec odbočky.

Pak dorážíme k poli s něčím žlutým, předpokládám řepkou, ale kdo ví. No a tohle jste taky neviděli. U silnice parkuje v příkopu řada aut a jejich posádky se v poli…fotí! It’s so cute! Mě jebne; jako pochopil jsem Cherry Blossoms, ale řepkový pole fakt ne. Chudáci děti. No tak se fotíme taky.

A hurá na silnici. Plánujeme stopovat; koukám nikdo není moc vybavenej na velký chození. Dva kluci jdou od rána v plážových pantoflích, většina nemá batoh, ale nějakou šílenou kabelku a v ruce vláčíme igelitky s jídlem. Achjo. No tak jdeme po krajnici a začíná pršet. Není to tak zlý a tak jdem a jdem, za chvíli se dostáváme na dlouhou hráz. Cca v půlce začíná pršet fakt brutálně, takže i já vytahuju, pozor, deštník! Na konci hráze už jsme pěkně zmoklí a tak si domlouváme odvoz s majitelkou penzionu, kde plánujeme spát. Za chvíli přijíždí a za další chvíli jsme na místě. Máme pro sebe celý horní patro; jsou to dvě velký místnosti a kuchyňský kout. Paráda!

Po nějaké době doráží další skupiny; všichni zmoklí jak slepice a se zážitky se stopováním. Prakticky asi všichni zažili víc než my i když nevstávali tak brzo 🙁 Tak nějak pospáváme a pak začínáme vařit večeři. Ta se naší skupině obzvlášť povedla, protože tam bylo fakt hodně masa. Po večeři se tradičně vedou skupinové diskuze a nacvičují se scénky. Diskuze šla trochu mimo mě; scénka představovala příběh našeho prezidenta, který jednou strávil noc v knihovně čekajíc ve frontě na místenky pro 6 holek. Bohužel nevyhrála.

Pak jsme hráli další hry a okolo půlnoci šli ven udělat zase obřad se svíčkama. Některé skupiny potom ještě vařily a tak jsme pochopitelně ochutnávali…trochu se to protáhlo a spát jsem šel ve tři. Nevim jak ostatní, mám pocit, že někdo nespal vůbec, ale budíček v 7 byl teda moc. Tak zase vařit snídani; my měli nějakou šílenou rybí polívku. Pak se uklízelo, hrály se další hry, např. tahle:

Nakonec se zase psaly vzkazy do deníčků a okolo poledne jsme běželi na autobus. Tím na nádraží v Ungcheonu, kde bylo oficiální ukončení akce, a vlakem domů. Zase u záchodů na zemi, ale to prostě nemá chybu.

Bohužel kvůli počasí a tomu, že jsme se nevešli na ten trajekt, tenhle trip za moc nestál. Ale i tak jsem si to docela užil!

Fotky najdete v galerii Daecheon Beach.

Leave a Reply

Name

Mail (never published)

Website