Slovensko 2006

Tato stránka byla naposledy aktualizována (zobrazit původní verzi)
Typ akce:poznávací na kolech - přejezd Slovenska od východu k západu
Datum konání:23. července - 4. srpna 2006
Fotky:http://dzavy.net/photos/2006/slovensko/
Sraz:neděle 23. července 2006 ve 22:30 na hlavním nádraží v dolním vestibulu u výtahů z metra
Najetá vzdálenost:přibližně 883km
Ubytování:1-2 stany
Stravování:kolektivní podle lokálních možností
Cena:cca 2500,- Kč (z toho dopravu v Kč a zbytek v Sk)
S sebou:
Aničkaplachtu na přikrytí kol, kotlík, bombu s vařičem, stan
Andreamapu, lékárničku, šampón
Honzanůž, toaleťák, olej, mýdlo
Petrbombu s vařičem, mini lahvičku jaru, houbičku na nádobí
Vašekklíče od chaty, sirky a zapalovač, opalovací krém
Džavystan, kotlík, nářadí, zubní pastu
všichniplavky, helmu, spacák, alumatku, lžíci, ešus (není potřeba), pláštěnku, cestovní pojištění (léčebné výlohy v zahraničí), oblečení, boty, zubní kartáček, atd. :-)
Vybavení kola:nosič + brašny, náhradní duši + kompatibilní pumpičku, zámek, láhev, světla nebo odrazky
Aktuální poloha:Slovensko 2006 LIVE!
Plán cesty:
  • cesta vlakem tam
    Praha, hl. n * 23:29
    Košice [SR]9:5010:55
    Humenné [SR]13:0413:07
    Stakčín [SR]13:55 
    cena: 901,- i s kolem, lehátkem a letním Junior pasem

  • cesta na kole [MAPA CELÉ TRASY]

    1. den
      Odkud:Stakčín
      Kam:údolí Stužické rieky
      Přes:Príslop, Kolbasov, Ulič, Uličské Krivé, Zboj, Nová Sedlica
      Vzdálenost:41km na kole + 2 hodiny pěšky
      Mapa:01.jpg

    2. den
      Odkud:údolí Stužické rieky
      Kam:Humenné - Podskalka
      Přes:nejvýchodnější bod SR (vrchol Kremenec, 1221 m n. m.), Nová Sedlica, Zboj, Uličské Krivé, Ulič, Ruská Volová, Klenová, Kalná Roztoka, Stakčín, Snina, Bělá n. Cirohou, Dlhé n. Cirohou, Modra n. Cirohou, Kamenica n. Cirohou, Hažín n. Cirohou, Humenné
      Vzdálenost:3 hodiny pěšky + 77km na kole
      Mapa:02.jpg

    3. den
      Odkud:Humenné - Podskalka
      Kam:Prešov - Vydumanec
      Přes:Humenné, Závadka, Topoľovka, Hudcovce, Tovarné, Benkovce, Slovenská Kajňa, Malá Domaša, Detrík, Matiaška, Remeniny, Hanušovce n. Topľou, Pavlovce, Lipníky, Lada, Kapušany, Prešov
      Vzdálenost:86km na kole
      Mapa:03.jpg

    4. den
      Odkud:Prešov - Vydumanec
      Kam:Smižany
      Přes:Cemjata, Rokycany, Žipov, Margecany, Kluknava, Krompachy, Kolinovce, Spišské Vlachy, Dobrá Völa, Spišské Podhradie, Baldovce, Buglovce, Domaňovce, Jamník, Odorín, Spišská Nová Ves
      Vzdálenost:88km na kole
      Mapa:04.jpg

    5. den
      Odkud:Smižany
      Kam:Betlanovce
      Přes:Spišská Nová Ves, Novoveská Huta, Mlynky, Prostredný Hámor, Palcmanská Maša, Stratená, Píla, Hrabušice
      Vzdálenost:69km na kole
      Mapa:05.jpg

    6. den
      Odkud:Betlanovce
      Kam:Liptovský Mikuláš
      Přes:Spišský Štiavnik, Hranovnica, Spišské Bystré, Kravany, Vikartovice, Biely Potok, Čierny Váh, Svarín, Kráľova Lehota, Liptovský Hrádok, Podtureň, Okoličné
      Vzdálenost:79km na kole
      Mapa:06.jpg

    7. den
      Odkud:Liptovský Mikuláš
      Kam:Liptovský Mikuláš
      Přes:Demänovská ľadová jaskyňa
      Vzdálenost:20km autem
      Mapa:07.jpg

    8. den
      Odkud:Liptovský Mikuláš
      Kam:Donovaly
      Přes:Galovany, Svätý Kríž, Lazisko, Dúbrava, Liptovské Kláčany, Biela Lúpča, Tajch, Železné, Liptovská Lúžna, Liptovská Osada
      Vzdálenost:77km na kole
      Mapa:08.jpg

    9. den
      Odkud:Donovaly
      Kam:Bzenica
      Přes:Motyčky, Staré Hory, Banská Bystrica, Iliaš, Vlkanová, Hronsek, Veľká Lúka, Sliač, Zvolen, Budča, Hronská Dúbrava, Trnavá Hora, Žiar n. Hronom, Lovčica-Trubín, Prestavlky, Horná Trnávka, Horná Ždaňa, Dolná Ždaňa, Hliník n. Hronom
      Vzdálenost:108km na kole
      Mapa:09.jpg

    10. den
      Odkud:Bzenica
      Kam:Radošina
      Přes:Žarovnica, Horné Hámre, Píla, Veľké Pole, Radobica, Horná Ves, Malé Uherce, Partizánske, Brodzany, Krásno, Nedanovce, Bošany, Baštín, Práznovce, Topoľčany, Nemčice, Kuzmice, Bojná, Lipovník, Vozokany, Nitrianska Blatnica
      Vzdálenost:92km na kole
      Mapa:10.jpg

    11. den
      Odkud:Radošina
      Kam:Rohožník
      Přes:Banka, Piešťany, Trebatice, Krakovany, Vrbové, Šterusy, Dolný Lopašov, Chtelnica, Dechtice, Naháč, Trstín, Buková, Plavecký Peter, Plavecký Mikuláš, Plavecké Podhradie, Sološnica
      Vzdálenost:74km na kole
      Mapa:11.jpg

    12. den
      Odkud:Rohožník
      Kam:Břeclav
      Přes:Malacky, Kostoliště, Jakubov, Záhorská Ves, Angern,..., Hohenau
      Vzdálenost:92km na kole
      Mapa:12.jpg


  • cesta vlakem zpátky
    Břeclav * 18:41
    Praha, hl. n.23:39 
    cena: 202,- i s kolem
Cyklistický deník:
23. července
Začali jsme poněkud nešťastně - Anička onemocněla a přijede až za týden :-(, zato (prý) s Peťákem :-)
Nu což, odjíždíme!
Máca
 
Bohužel jsme hned na začátku přišli o Aničku, zato nás přišel na nádraží vyprovodit samotný McVenca. Pak jsme si zkusili narvání pěti kol do běžného kupé, narvání pěti lidí do lehátkového kupé, a jelo se.
Džavy
 
Vážení čtenáři, možná to ještě nevíte, ale Anička se rozhodla si zvýšit tělesnou teplotu, takže měla celkem dobrou výmluvu proč s náma dnes nejet. Ale přišla se aspoň na nás podívat, stejně tak i Venca McBlond Al-Incus Japonec Kamýk ibn Skot I. (a poslední), kteréžto blonďaté stvoření si ani nevzalo foťák. Zato Džavy ho má (ten foťák). Jo, Blond-Venca se asi hodně dlouho nestříhal. No, a prostě jsme narvali kola do jednoho kupé a sebe do jinýho (asi o 2-3 vagóny dál). Je strašný vedro. Potim se jak prase, potíte se taky tak? Ten pán průvodčí, co koukal, kam dáváme kola, si ještě potřásal rukou s nějakým maníkem a dostal za to obálku. Asi mu píšou příbuzní. Wow, ten dlouhý vlak je schopen pohybu. Jedééém!
Péťa
 
Na cestě ještě v ČR jsme měli všichni povinnost - ta vznikla díky tomu, že Džavy vyprávěl, že v Ostravě čekaj cikánští nájezdníci na vlaky, aby je mohli "vybílit". A tak už před Ostravou každý byl u okénka a díval se, zda-li neuvidí něco podezřelého. Ale asi díkybohu je před námi zajímavější vlak a tak náš nebyl dobyt.
Andy
 
24. července
Jdem spát? Ste upadli, ne? Vedro -> jdu do uličky, otvírám okno. Hmm, chodí tu nějaká slečna, pěkný pohled. Ehm, jakože pěkný pohled z okna na (půl)noční krajinu ;-) Andy zaregistrovala konkurenci, přerušila hovory s těma třema exotama a taky se větrá u okna. Potom jsme se někdy odhodlali jít spát, Džavy nahoře, Komo (já) uprostřed, dole Máca, naproti němu spolu kecají Venca s Andreou. Nedá se moc spát, za prvý ti dva kecaj a za druhý se mi sem tam sklopí postel a přimáčkne mě ke zdi. No, tak mezi pátou a desátou jsem i spal. Strašný vedro, na Slovensku ještě větší. Hurá, nandal jsem ty posr* nosiče na kolo, po druhý odpoledne vyrážíme. Večer jsme "kousek" pod Kremencem. Musim napsat SMS domu, píšu za chůze. Pitomá cihla s tlačítkama! Před desátou, za tmy, to balíme a prostě v lese rozbalujeme stan. Venca vidí vznášející se dvoumetrové bílé "člověk". Andrea se bojí. Spíme jak sardinky namačkaní.
Péťa
 
No tak to jsem se teda moc nevyspal. Naštěstí nám vzali kola i do dalších vlaků, jenom panu průvodčímu se nelíbila velikost Mácova kola. Do Stakčína jsme dojeli včas, tak jsme hned vyrazili do Sedlice, svěřili kola škole v přírodě a vyšli na večerní cestu na Kremenec. Nedošli jsme
Džavy
 
zcela jistě proto, že jsme přijeli připraveni na kolo a ne na pěší turistiku (např. moje nohy mě za chůzi v nášlapových botech budou proklínat ještě móóóc dlouho). Ovšem je pravda, že cykločást dne stála za to - hezky nahoru dolu krásnou přírodou Poloninského NP, až jsem cestou z kopce musel brzdit, abych (fascinován krásným výhledem) nespadl.
Máca
 
25. července
V šest pípá budík. Nikdo nevstává, tak to beru, jakože se potřebujeme vyspat. V osm vstáváme, při balení nás míjejí nějací tři maníci. Výstup na Kremenec zvládám s Džavym, Máca končí pod vrcholem (tak kilák, plus mínus), Andy s Vencou ani nevyrazili. Na vrcholu nic neni, jen modrej slimák. Cestou dolů nám dvoum ti tři maníci říkaj, že Mácu nepotkali (protože jsme je předešli - měli by ho potkat). Asi ho sněd medvěd (nebo Pepa) - čest jeho (Mácově) památce. Další ztráty - moje nohy a plíce. Kola máme - jedem. Trochu sprchlo, ale my se ukryli. Zas je vedro. Jízda po mokré silnici - mám mokré boty i fusekle. Od Uliče krpál, na čas ztrácíme i Džavyho (hurá, pár minut bez focení) - šel napřed. Při čekání na Džavyho přijíždí jacísi Francouzi, ale hned to obrací. Byli zticha, takže jsem je nechal žít. Po krpálu - sjezd dolů, pak cca rovinka. Džavy má něco s kolem. V Humenném hledáme nocleh, při tom projíždíme (!za tmy!) a Džavy probíhá skrz romskou osadu. Žijeme. Máme vše. Spím venku, je vedro. Furt. To noční hledání místa na spaní začíná být celkem sranda. Nevim, Džavy probíhající s kolem skrz romskou osadu těm cikánům musel asi přijít tak vtipnej, že mu i zapomněli to kolo ukrást.
Péťa
 
Musím vyjádřit poděkování Slundě a Vencovi za poponesení věcí zatímco my pobíhali po Kremenci jak kamzíci. 2 duše a furt to nejede. Máca svým šarmem oslnil pána domu, kterému žádná návštěva dosud nekoukala přes branku, a tak jsme dostali Magnesii na mytí rukou.
Džavy
 
(Původně jsme chtěli jen vodu na vaření párků, ale tomu pánovi jsem to řekl, až když stál s 3l Magnesie u branky - ale očividně se mu nechtělo vracet)
Máca
 
Za tmy projíždíme cikánskou osadou. Fakt, že jo.
Džavy
 
Spát jdeme zoufale doufajíc, že nás obyvatelé oné osady nesledovali - uvidíme ráno, jestli najdeme kola. Každopádně zítra začneme hledat místo na spaní dříve!
Máca
 
26. července
Asi v šest hrozná rána - tak dvacet metrů od nás spadl strom, nebo větev (ale pořádná). Asi v sedm větší rána - to bylo tak deset metrů. Před osmou radši kontroluju strom nad sebou. Dobrý, nic. Pak průjezd skrz cikány zpět. Vašek to zvlád, Andrea taky, kryl jsem jí (ano, jsem totiž onen "pan statečný, úžasný, nebojácný, prostě dokonalý"). Sakra, kde je Džavy a Máca? Vracim se pro ně. Naštěstí Džavy jen z bezpečné vzdálenosti fotil onu osadu. Hrad Čivava - jó dýdžej Bobo, zdravim. Aha, tak prej Čičiva. Naštěstí vstup zadara - naštěstí pro ně, za ten krpál nahoru bych tu případnou pokladní asi zabil. Oběd v hospě u vody. Můj první smažák. Haha - Venca si dal smažák a halušky (tj. dvě jídla) a nezvlád to. Ani Andy ty špagety nezvládla. Tak jsem to, ó já ubohý, musel dojíst. Budu tlustej a žádná mě nebude chtít. Takže nic novýho. Po obědě jsme se v tý vodě i vykoupali. Následoval další kopec - dost táhlej, s následným supr sjezdem (64km/h jsem vytáh). Ještě za světla jsme se stavěli u občerstvení v letadle, asi Dakota, décéčko. Seděli tam nějaký dakoty, Andy nežárlí (hm, tak tuhle větu schytám,...). Končíme za Prešovem, v lese. Chtěl jsem spát venku, ale lezlo po mně nějaké zviřátko (myš, veverka?) a komáři. Celej den zas bylo vedro. Dobrou.
Péťa
 
Za dne projíždíme cikánskou osadou. Fakt, že jo. Koupání. Krpál nahoru, krpál dolů. Stavíme stan za tmy. V noci hraju ve stanu tetris. Chudák Andrea.
Džavy
 
Musím se vrátit k tomu nejkrásnějšímu z dne - k obědu. Když jsme celí šťastní, že jsme našli reštauráciu, kde dokonce vaří a nemají zavřeno, připadalo nám, že v tomto pohostinství není žádný obsluhující, jelikož jen na jídelníček jsme čekali opravdu dost dlouho. Když jsme si ho min. 10x přečetli, jelikož jsme neměli už co dělat do příchodu barmana sbíhaly se nám opravdu velké sliny a v bříškách nám hrály nějaké zvuky. Zkrátka jsme viděli číšníka vždy 1x za půl hodiny. Byla to zkouška trpělivosti, jelikož jsme byli žízniví a hladoví. V této opravdu dobře vybrané restauraci jsme strávili min. 2 hodiny - nám tedy připadalo, že půlku dne. A k tomu poté Vaškovi nebylo dobře asi z připraveného jídla, které asi sám připravoval číšník - alespoň čas obsluhy by tomu souhlasil.
Andy
 
Hm, tak dneska to s tím brzkým hledáním místa také nevyšlo :-( Ale zítra už to přeci vyjít musí - do třetice všeho dobrého, ne?
Máca
 
27. července
Džavy v noci hrál tetris - my byli ty cihličky, které se posouvají. No, on vám to asi popíše líp. K pití na kolo - Lucka, Terka, Franta. Jak kdo chtěl, ale prej to pěkně střídáme a jsme nestálí a nevěrní. Oběd nic moc, na Džavyho se furt smála ta pěknější číšnice, já jí musel za úsměv platit :-( Njn., holt jsme v Džavyho stínu. A kdo pak přežil průjezd X-tou romskou osadou, si mohl vyšlápnout (pěšmo) na hrad S-Piš (což je zkratka věty "Si piš"). Jó, tam Džavy zas zabodoval; víte, jak se řekne středověkýmu hradnímu WC? Ne? Džavy ví, D. zná, D. umí. Je to - výsernice. Já taky bodoval, průvodkyně mluvila slovensky, pokládala otázky, a já odpovědi - ač jsem jí rozuměl asi tak každý pátý slovo. Stačilo logicky myslet, např. jak (pokud vůbec) v 15. st. může český žoldák s pár vojákama dobýt dost velkej a opevněnej hrad? Ano, samozřejmě podplatí posádku. Na závěr prohlídky nám ale zavřeli bránu a my nemohli ven. Ale Džavymu to bylo jedno. Mně taky - byl tam totiž ještě jeden východ. Ale bylo tam vedro. Pak zas krpály. Večeři jsme kupovali večer, cca v 21:00, ve Spišský Nový Vsi. U benzínky, v devět totiž obchoďáky zavíraj. Grrr! Pak jsme se rozhodli neriskovat další noční průjezd cikány a dali si před spaním pár večerních kilometrů navíc. Spíme na dost zakázaném místě, to by byla pokutička.
Péťa
 
Džavy nic nepopíše; modří vědí. S Andreou jedeme na vodu s růžovým uzávěrem pro dvojčata (Lucka). Krpál ničící veškeré mé pseudomotivační trenérské schopnosti (ano, za každou další zatáčkou byl pořád jenom kopec nahoru). No, kam se ta pěknější číšnice hrabala na naše ženské osazenstvo. Cestou na Spišský hrad nás předjela kolona cyklistek (ošklivých, pochopitelně) a opět jsme si užili rómské osady. Abychom nebyli na hradě moc brzy, šli jsme nahoru pěšky. Andreino čisté triko to odneslo zpocenou dlaní na zádech. Slečna průvodkyně ocenila naše znalosti historie a usmála se i na Péťu. Pak jsme jeli do SNV, cestou došlo ke změně nálady a stavu Péťova pedálu. Spali jsme na krásným místě, ale cikánskou osadu s nočním nasvícením jsme bohužel objeli
Džavy
 
zaplať pánbůh, protože i místní se báli, abychom tam nepřišli o kola. Jinak dojezd v noci je nám zřejmě souzený, ale my se nevzdáme a zítra to zlomíme!
Máca
 
Opět se musím zmínit o našem "poledním" hlavním stravování (vždy obvykle okolo 4. hodiny, jelikož jsme se v průběhu dne občerstvovali a posilňovali sušenkama. Teď jsem narazila na velice zajímavou myšlenku, která nás napadla - měli jsme se domluvit se společností Disko, aby nás sponzorovala, jelikož jsme si dávali každý den min. 2 balení. Teď k té restauraci, kde jsme zakotvili - 2 barmanky s tempem toho dřívějšího číšníka = zase nervozita než vám vůbec dají lístek atd. Krom toho - jídlo nám dávaly po jednom asi po 5 min. -> Máca dostal jídlo, ještě k tomu jiné, než si vybral jako 1., až 20 min po 1. strávníkovi. A kluci jim dali dýška a ještě k tomu ty slečinky nebyly vůbec hezké! Jo a zaplatit jsme museli jít sami k baru a se divím, že jsme si to nemuseli spočítat sami.
Andy
 
28. července
Den krásně začal - jízdou z kopce. Ano, to byla ironie. Sice se jelo z kopce dolu, ale muselo se šlapat o sto šest. V mym případě o dvě stě pět (205). A následovalo ještě krásnější šlapání, po rovince (slovy některých). Rovinka = podél potoka, proti proudu, vodopády romanticky hučí, je vedro, potim se jak prase...prostě nádherný den. Poté jízda po cyklostezce, do kopce, cesta = kameny, štěrk, větve, kůra, megakrpál, i ten traktor vedle měl problémy. Potim se víc jak prase. Ale jedu, na jedna jedna, asi hodinu. Ostatní (všichni) tlačí. Cestou z kopce Máca přeletěl řídítka, Venca píchnul, Andrea "zaparkovala" do Vencova kola. Den je krásný, jestli jsem vám to ještě neříkal. Koupání u přehrady, i jsme použili mýdla. Máca navrhoval, že mi ho hodí na zem; no nevim, co tim myslel. Pak nějaký kopce, hore a dole, litr zupu (zub, 7UP) za sto šede. Za stmívání - zlatý hřeb, asi desetikilometrový sjezd (bez šlapání, ale před tim šest km do kopce). Za tmy píchnuli Máca a Džavy, já s Andy jsme si našli nějakýho malýho bacíka (tj. kotě) na hraní. No a půlnoční špagety k večeři, pod drátama elektrickýho napětí, jdem spát asi v půl druhý. A všichni si společně na závěr zazpívejme, tři čtyři - Den je krááásný...
Péťa
 
Nevim nevim, kterej traktorista značil tu pseudocyklotrasu přes Čertovu hlavu. Opíráme se o kola a koukáme na žábu. Andrea se nějak nemá k tomu ji políbit a to i přes slíbená 3 přání, takže se zklamaný žabák snaží spáchat samovraždu proskočením dráty Vencova předního kola. Nezdařilo se, omráčený žabák padá do odtokového korýtka. Taky jedeme tunelem a pak krásnou asfaltkou skrz Slovenský ráj. Další duše v háji. Nocovat na delším než dlouhém nástupišti neshledáváme jako nejlepší nápad a tak stavíme stan u stožáru velmi vysokého napětí.
Džavy
 
29. července
Vedro. A dusno. Já vim, že se s tim vedrem furt opakuju, no nic, to je jedno. No, ale mohlo nám dojít, že takovéhle dusno = je před deštěm. Ale ještě jsme se stihli skovat. Pak jízda na kole (kupodivu - divíte se, že jo?). Pořád musíme šlapat. Slušnej protivítr. Pomník padlým světovým válkám s jejich daty (1914-1918, 1941-1945) mi připomněl, že pro Slovensko 2. sv. v. začala až v roce 1941. A to bojovali na straně Hitlera. Dobře, dobře, nebudu vás zatěžovat historií. Tak dál...hmm. No, tak nakonec jsme stejně zmokli. A nikde nám nedali najíst. Akorát tak 20 km před cílem (Venca's hut u Liptovského Mikuláše) jsme si něco koupili a čajíčkovali. Prej se tam ta hezká mladá prodavačka na mě usmála, ale nevim, páč Andy pořád odváděla mou pozornost jinam. No jo, Andy si nás hlídá, žárlivka. Prej se tomu říká polyAndrie - chacha, to sedí :-) No, a k Venca's hut jsme dojeli v pořádku, jen dost mokří. Jéé, sprcha, teplá voda, mýdlo. Hele, už si vidím na kůži. Snad jsem neucpal odpad... Sušíme. Hrajem Bang.
Péťa
 
Krásný pokoj, krásná spolubydlící a krásné usínání. Hups.
Džavy
 
30. července


Peťák
 
Stručně. Přijeli Anička s Peťákem...a vzbudili mě. Ale odpustil jsem jim to. Pak se nás sedm narvalo do auta a jeli do jeskyní, kde byl netopýr vousatý (prý) - někomu to přišlo vtipný. Taky tam byl led. Cesta zpět - zase sedm v jednom autě, tentokrát Andrey loket v břiše byl lepší než Peťákův cestou tam. No, na kolech jsme nebyli, jen na procházce. No, a večer jsme dali Aničce dárek - Jungle Speed. První hru jsem vyhrál, heč. No, a to je asi tak vše.
Péťa
 
Dneska jsme kromě ježdění po šmiklavých schodech a gratulování Aničce nedělali vůbec nic.
Džavy
 
31. července
Zas na kola, bájbáj, Venca's hut and Venca's děda (mimochodem, dobrej člověk - dík). Nakupujem. Džavy u uzenin objevil hezkou, mladou prodavačku. Neprozřetelně se o ní zmínil -> hned jsem se šel mrknout tiež (čti tiež - Venca to rád slyší). Ale zrovna zalejzala - no jestli tam kromě Džavyho přišli i jiní exoti, tak se jí nedivím. No, ale tak nějak jsem se v povzdálí potlukoval, až vylezla. A - pozor...proti vší pravděpodobnosti se na mě velmi mile usmála. Prej že stydlivá, dle Džavyho. No, mám celkem fajn náladu, ani mi moc nevadí tradiční vedro, pak i déšť a krpály (ale fakt dlouhý). Pod sluncem nic novýho, na západní frontě klid a na Blízkém Východě taky nic novýho. A ten proflákanej (tj. bez kol) včerejšek si vybral daň - kolena v háji, bolí svaly u kolen a zadek fakt děsně. A ruce. Au au. Brou.
Péťa
 
Slunda to vyjela všechno a až úplně nahoru, jen tak tak jsem jí stačil. Unglaublich, aber wunderbar! Spíme v OP NP poblíž murovanej koliby (díky za doprovod a odborný výklad, dědo s kolem).
Džavy
 
Na těchto řádcích bych ráda popsala ten nejkrásnější pohled, který jsme za dobu, co prozkoumáváme Slovensko, viděli. Při západu slunce, v tom krásném žlutavém světle, jsme se rozhlédli po krajině a spatřili obraz, který by ani sám malíř nedovedl přenést ani na ten nejzlatější papír. Na obzoru se pyšnily svou výškou, respektem a vznešeností hory, za kterými zapadalo již unavené slunce, které posílalo poslední paprsky k nám. Pod těmito vrcholky se jakoby vznášely menší kopce, okolo kterých byl v údolíčku bílý opar, který vypadal jako rozšlehaná pěna. A vypadalo to, jakoby tyto kopce překrývala peřina, aby je zahřála před nočním chladem. K tomuto zázračnému okamžiku nám hrála zvonkohra, kterou hrál ovčí orchestr pasoucí se na protější stráni. V tuto chvíli člověku připadalo, jakoby se svět zastavil a byl to ten nejdůležitější okamžik, při kterém musí být na pozoru, jelikož by se měl za chvíli vznést k obloze do ráje.
Andy
 
1. srpna
Vstáváme před sedmou. Grrr! (jakože před sedmou ráno). Hned jsme zmokli. Grrr. Jedem bez snídaně (ty dvě tyčky sóji se nepočítaj) asi 20-30km do Banské Bystrice, kde cca přestalo lejt. Všechno mokrý, pokud to nebylo v igelitu. Oběd - pět smažáků s hranolkama, jedna pizza a jedno cosi, co si dal Peťák. A jedna pizza jako bonus, pozornost podniku. Tj. řekli jsme si o desítku a ona to tak nějak pochopila jako pizzu č. 10 a pak to nějak popletla. Ta picérka byla v Žiaru nad Hronom. Jo, těch 5 smažáků - to si dalo 5 z nás, ne, že já jsem zblajz 5 smažáků. Pak nějak zas začlo lejt. Naštěstí místo na stan cca pod stromem, kde tolik nepršelo. Ty boty mi asi neuschnou ani během zítřka. Jsem vlhký...ehm ;-) chci říct mokrý, od deště. A ospalý, páč jsem minulou noc spal jen asi dvě hodiny. Ale vaječňák + medovinu si ještě dám. P.S.: dnes jsme najeli přes 100km. Jsme prostě dobrý!
Péťa
 
P.S.: Místo na spaní vybíral Peťák!
Anička
 
Opouštíme naše tábořiště poblíž murovanej koliby ještě před příchodem oveček. Z Donoval mají jet kamiony čtyřicítkou a stejně nás předjíždějí. No aspoň máme vodu shora, zdola a i zleva. V Bystrici se na nás sápe jakýsi televizní štáb, ale pro nedostatek konfliktních situací ("je mi to jedno" apod.) prý nejsme vhodná skupina pro reality show. Po mocném obědu jsme nezvládli výjezd z Žiaru nad Hronom a trochu jsme si zajeli. Večer zkoušíme první verzi přírodního napařováku na buchtičkách s krémem. Máca ochotně dojídá moje pokusy.
Džavy
 
2. srpna
Krásné, vlhké ráno. Máca řekl, že dneska pršet nebude - má kliku, vyšlo (mu) to. Jinak bych se naštval, vyskočil a udělal fik-fik...a Máca by byl o kotníky kratší. A pak, po nákupu, ve vsi zvané Žarnovica, za zvuků smutečního pochodu z místního rozhlasu... :-( se od nás odpojil Venca :-( Ale my vytrváme. Hádejte, co přišlo pak? Ne, déšť to není. Ano, je to slovenská klasika - krpál nahoru a pak dolu. A tam - Peťák snesl vejce. Ale malej Peťák se z něj prej nevylíhne, páč Peťák (ten velkej, náš) ho (to vejce) po nás hodil. WC v benzínce - pěkně debilní fotobuňka, jakmile jsem se jen malinko předklonil - spustilo se splachovadlo (a pocákalo mi řiť). Před Topolčanama celkem pěkně vysvitlo slunce. A předjel nás nějakej prcek v oranžovým triku. Dali jsme si s Peťákem pivo, Topvar - mimochodem, velmi dobré. A spát jsme šli u odpočívadla, krpál nad ním byl plácek. Ehm, plnej mravenců. Ani Peťákův oheň a Džavyho koprovka je nedonutila vyklidit pole. Ano, pole, spali jsme fakt v dost vyorané půdě.
Péťa
 
Ráda bych rozvedla do detailů scénu, kdy se nám podařilo jet za sebou jako jedna tkanička - nadšeni, jak jsme sehraní a jak odrážíme vzduch museli jsme všichni vykřiknout: wáú - předjížděl nás malý desetiletý kluk na kole. Máca si to samozřejmě nenechal líbit a tak odbočil z naší hadice a začal šlapat jako zběsilý. Všichni jsme pochopili jeho záměr a začali ho povzbuzovat - "Máca, Máca, do toho!". Asi po 25 metrech, kdy ho předjel, zase se po našem aplausu zařadil a měl už poté klid v duši. Kluka to ale nijak neovlivnilo - pádil stále dál, dokud se nám úplně neztratil.
Andy
 
Uf, uf...to byl před Topolčanama protivítr. Ani Mácova široká ramena ho nedokázala zkrotit.
Anička
 
Nojo, jednou mě nechali vybrat místo pro stan a já je vytáh do neschůdnýho (natož sjízdnýho) krpálu, kde se poté na jediné rovince široko vysoko tísnily dva stany a mraveniště. Druhá verze napařováku přinesla výsledky v podobě první poživatelné večeře. Jo a zkuste si vézt vajíčka po slovenských silnicích nebo čekat na semaforu v Partizánském na zelenou. Co se spaní týče, fakírovo lože hadr. Fakt se stydím.
Džavy
 
3. srpna
Ráno neprší. Jedem do Piešťan. Cestou v dálce vidím pár chladících věží, víc než má Temelín (alias Komolín). Pak je vidíme i blíž, Džavy je dokonce tak hodný, že mi je vyfotil. Prý to byla JE Jaslovské Bohunice. Pod Mácovým slibem, že v Trstíně si budu moc dát smažák, jsem (jsme) vyčerpán dorazil k jakési hospodě. V tý vesnici měli dvě restaurace vedle sebe, ale ani v jedný nevařili. Ale sedli jsme si, pak začlo poprchávat. Máca došel do pekárny (kterých tam bylo přehršle), koupil něco k jídlu. Začlo pršet. Řekli jsme si, že počkáme. Máca došel pro chleba. Začlo lejt. Máca došel pro jídlo. Začlo fakt dost hustě lejt. No a tak jsme (radši?) vyrazili. Teda, lilo fakt fest. K večeru, tak před šestou, jsme chtěli koupit něco k jídlu. Zavřeno - zas nám zavřeli před nosem a nepustili nás. No ale něco jsme pak někde sehnali. Prší. Na západ nedojedem, hledáme místo ke stanování. Hm, tak vedle hlučící cementárny asi ne...dobře, tak teda kus vedle. Naštěstí(?) začlo lejt tak, že v místě spaní ani hluk cementárny nebylo slyšet. Kolem stanů kopeme zákopy na odtok vody. Jídla málo a ubývá. Zachraň se, kdo můžeš. Hm, snad se mi aspoň bude zdát o teplém, slunečném místě.
Péťa
 
Péťa definitivně zrušil pedál, ale i tak jede jako ďábel. Z kopce do kopce, už to ani mě nebaví. V hospodě jsem přišel o svou oblíbenou lžíci a po deseti letech jsem se navlík do pláštěnky, protože nás čekal přejezd Karpat v pěkným slejváku. Taky stavění stanu a vaření v dešti u hučící a pípající cementárny nic moc; vnitřně moc oceňuju každý úsměv, který zahlédnu. Ve stanu je příjemně, tak jdeme jíst, spát a ignorovat všudypřítomné mokro.
Džavy
 
4. srpna
Vstali jsme v 8. Potom v 8:30 a pak v 8:45 a v 9. V deset jsme vylezli ze stanů a v 11 odjížděli. Cestou jsem si zpíval "Išiel Macek do Malacek". V Malackách jsme se rozdělili: Máca šel takticky nakoupit a my, P&P, jsme šli takticky shodit bomby do místní hospody (na záchod). Odcházeje, koukám, že Péťa nenápadně žmoulá kradené noviny v podpaží, mumlaje, že se na Slovensku i něco přiučil. Holky tleskaly u semaforu (chtěly to tam mít napsaný). Máca začal machrovat, jak pěkně umí měnit duše u kola - předstíral, že píchnul... Z Malacek jsme jeli přes vojenský prostor, kde byl zákaz zastavení, takže jsme čůrali za jízdy. Cesta přes další vidlákovice končila u "trajektu", kterej nás převez do Rakouska - říkáme si: "Konec!" (1), ale museli jsme do Dürnkelu, tam zase: "Konec!" (2), ale pokračovali jsme do Hohenau a tam: "Konec!" (3). Kdepak! Museli jsme do Ritenwald (tak nějak) a na hranicích ještě 8km do Břeclavi...vjeli jsme na nádraží a: "Konec!" (4) hehe - to bylo ale přednádraží, takže jsem málem vydechl naposled na nesprávném nádraží. Pak jsme nakoupili dvě igelitky žrádla a cestou se futrovali na hranici zvracení.
Následuje popis individuí, které jsme potkali na nádraží v Břeclavi:
  • babka - "Nemáš 3 koruny?" 60ti letá, pokud řekneš ne, klidně odejde, pohoda
  • dědek - exklusivní prototyp houmlesáka, dal nám radu, ať "huhleble neukradne buhleble". Neměl boty, vykračoval si ve fuskách. Někteří z nás si všimli, že pán byl E-E (čili mu to přímo kapalo z kalhot)
  • klučina - "Nemáš bůra?" Asi 6 let
  • punker - Džavy ho setřel tak, že když k němu přišel, ještě než otevřel papulu, Džavy vyštěk: "Ne! Prostě ne!" Punker se otočil na místě, stočil ocas mezi nohy a šel si asi lehnout do pelechu vybírat blechy
  • feťák (cestou) - táhlo z něj ředidlo
  • ožrala - náhodou jsem kouknul na protější stranu ulice a tam nějakej chlap šláp do louže, uklouz a vyválel se v ní způsobem, že se tam chtěl snad vykoupat. Po půlminutě vylezl, ale nechal tam bačkůrku! Tak se tam znovu vyráchal a po čtyřech vylezl na chodník a potom dokonce i na lavičku
Peťák
 
Máca s Péťou házejí buráky po kupéčku. A máme tu i výbornou malinovou limonádu =)
Anička
 
Buzení cementárnou - o tom jsem vždycky snil. Najít odpluté věci a vyrazit. V Malackách opět semafor ignorující cyklisty, naštěstí mu Peťák domluvil. Dneska to musíme dojet! Povedlo se, vjíždíme na trajekt a dosahujeme nejzápadnějšího bodu Slovenska (uprostřed řeky). Velká gratulace všem! Kousek po Rakousku je delší než dlouhý, u každého kilometrovníku očekávám ukamenování zbytkem skupiny. Jet kvůli větru z kopce stejně rychle jako do kopce je silně deprimující, navíc za Hohenau vůbec netuším, kam to vlastně jedeme (pšššt). Hurá! Hraniční přechod a Břeclav na obzoru! Nálada kolektivu rapidně vzrostla, stejně jako rychlost. Jedeme tak rychle, že přejíždíme nádraží. Nakonec ho nacházíme, vlak jede za hodinu, hurá, mami! Ve vlaku se přežíráme, spojujeme vzpomínky a hrajeme karty. Před Prahou se ve dveřích našeho kupé objeví jakýsi hustodémon a máchajíc rukama se ptá Peťáka "Hele, kámo, jak mám velký zornice?" Celkem normální otázka, kdybych místo "zornice" neslyšel "zadnice". Peťák máchajíc rukama odpovídá "Tak akorát." Hustodémon: "Já si právě šlehnul koks a děsně se potim." Peťák: "Já se po koksu taky vždycky potím a nikomu to necpu!" Na hlaváku nás čeká úžasné překvapení v podobě uvítacího výboru s transparentem a medailemi (velký dík Slundiným rodičům), loučíme se, končíme naši velkou expedici a posmutnělí se rozjíždíme do svých domovů.
Džavy
 
Musím všem pogratulovat, že se nám tento bláznivý nápad - projet na kolech Slovensko od východu k západu - podařilo uskutečnit. Zažili jsme mnoho hezkých zážitků, na které bych do konce života nechtěla zapomenout. Snad nám tento cyklistický deník a fotky vždy připomenou tyto veselé chvilky, které nám prodloužily život!

Bylo nás pět,
poté sedm statečných
a nakonec Rychlé Šípy a Bublina.
Slunda
Co také zaznělo:
  • Péťo, já ti hodim to mejdlo na zem, jo? (Máca)

  • Notyvole! (Džavy při pohledu do mapy)

  • Jsem tak odpornej, že mě ani postel nechce. (Péťa)

  • Hele, Džavy, už tam budem? - Už tam jsme! (lehce variantní dialog opakující se několikrát denně)

  • Asi takhle - ta cesta vede podél trati a vlaky přece nejezdí do kopce, ne? (Máca)

  • To není do kopce, to je rovinka podél potoka. (Džavy)

  • Ty vole, není to to, co myslím? No ty vole, fakt, že jo! (Džavy při vbíhání do cikánské osady)

  • Mně to je jedno. Jak chceš. Nevim. To máš jedno. Das ist mir ganz egal. (univerzální a nekonfliktní hojně používané fráze)

  • Lepší jsou jednodílný. (Andy převlékajíc se do plavek) - Nejlepší jsou dvoudílný bez horního dílu. (Péťa)

  • Hm, ochladilo se a lítají tady divný motýli, takže už musíme být blízko vrcholu. (Venca na "cyklostezce")

  • Džavy, já tě nesnášim. Ty řekneš jednu blbost a ona se na tebe usměje. Já řekl blbosti tři a nic; nakonec jsem jí musel dát deset korun dýška, aby se usmála i na mě. (Péťa)

  • Ale zejtra už přijedeme za světla! (Máca)

  • Napište Aničce, ať ten stan nebere, sem se v pohodě vejdeme všichni.

  • Já bych si dal toho tokáně na víně. - Cože?! Tak to jediný nemáme. - A koprovku máte? - Já se kouknu.

  • Po silnici by to určitě bylo horší.

  • Hele, budeme gentlemani, nabídneme jí 20 centimetrů? (Máca)

  • Já se po koksu taky vždycky potím a nikomu to necpu! (Peťák)

  • Když oni mi ten Budiš zase všichni vypijou... (malá smutná Andrejka)
Náš večeřovník: Večeře byly podávány okolo 11-12té noční výborným šéfkuchařem Džavym - díky Ti, jsme Ti moc vděčni, zasloužíš si řád Zlaté vařečky (Slunda)

1. večerpiknik na padlém kmeni pod Kremencem - Pražská směs (co v baťůžkách zbylo)
2. večerlahodné dlouhé vídeňské párky s hořčicí výrazné chuti a čerstvými křupavými rohlíky v Bermudsko-Romském trojúhelníku
3. večernepálské dietní rizoto pod smrky
4. večersušenkové hody ve Slovenském ráji
5. večeršpagety po italsku pod oblohou plnou hvězd a elektrických drátů
6.+7. večerkuře po Vašsko-dědečsku v rezidenci pod pevnou střechou
8. večertěstoviny polité paprikovo-smetanovou omáčkou s kousky masa u murovanej koliby (zbylo i pro medvědy)
9. večerbuchtičky s aroma bukových listů ponořené v hustém krémovém vanilkovém šodó, to vše připravované na pařezu
10. večerkoprová omáčka s knedlíky a těžce dovezenými vajíčky s kousky křupavých mravenců na svahu nad parkovištěm
11. večerteplé karpatské párky s nahřátým chlebem a polévka s noky u pěnících stromů a cementárny
12. večeršvédské stoly v rychlíku do Prahy aneb nezřízená žranice
Poděkování:Na tomto místě bych rád poděkoval:
  • Mileně Janíkové, Michaele Rusinkové (ČD Centrum); Martinovi Gadusovi, Kataríně Čorbové, Tamaře Gulasaové (kontaktné centrum ŽSSK); slečně nebo paní Laurincové (Informačné centrum mesta Košice) a Pavlovi Rojkovi za pomoc se zajištěním nejvýhodnějšího způsobu dopravy

  • Železničnej spoločnosti Slovensko a.s. za realizaci mimořádné přepravy kol z Košic do Stakčína

  • Ivetě Buraľové (NP Poloniny) za informace o cestě na Kremenec a za zajištění úschovy kol

  • pánovi v Humenném-Podskalce za vstřícnost a 3l Magnesie

  • Vaškovi a jeho dědovi za ubytování, stravování a všechnu péči na chatě v Liptovském Mikuláši

  • neznámým dobrodincům ve Smižanech za varování před nočním průjezdem cikánskou osadou

  • slečně servírce v Žiaru nad Hronom za pizzu "desítku" navíc

  • Elišce a Richardovi Svitákovým za velkolepé přivítání v Praze

  • všem ochotným lidem za pomoc s orientací, hledáním cesty a procvičováním slovenštiny

  • všem, kteří sledovali Slovensko LIVE! a podporovali nás

  • všem, na které jsem zapomněl

  • a hlavně všem účastníkům za účast a...však oni vědí...
Mapy:
Mapa Slovenska s orientačními vzdálenostmiOrientační mapa naší cestyPodrobná mapa
Mapa Slovenska s orientačními vzdálenostmiOrientační mapa naší cestyInteraktivní mapa
Předchozí ročníky:
Naložené kolo a ceduleNaložené kolo, Jana a Maruška
Zajímavé odkazy:http://www.cyklostranky.cz/vypravy/sk-hu2003
http://mapy.mk.cvut.cz/data
http://silent.host.sk/cyklistika/vybava.html
http://raster.infos.cz/kolo/cossebou.htm
Účastníci:

Anička

Anička

Andrea

Andrea

Honza

Honza

Petr

Petr

Vašek

Vašek

Petr

Petr

Džavy

Inteligentnější jsem nenašel