Uz se zase vezu vlakem. To trochu nastinuje, ze v Nepalu nejsem, ale poporadku.<\/p>\n
Vcera jsem sel na vylet na Tiger Hill. Bohuzel I odtud bylo diky mrakum a mlze videt kulovy. Navic poprchavalo a vubec bylo hnusne. Proto jsem vyuzil pritomneho stanku a dal si caj…v pustine v 2500 metrech caj za 3 rupie (tj. jednu korunu), to je fakt drsny. Cestou jsem prosel armadnim prostorem, kam me nejdriv uniformovani prislusnici u brany pustili, abych ho nemusel obchazet, ale pak me jini prislusnici zase rychle vyvedli, ze tam nemam co delat; to je typicky indicky.<\/p>\n
V Darjeelingu mam projity snad vsechny ulicky, ale porad me neprestava uchvacovat. Vyzkousel jsem nejaky tibetsky jidla, dopral si dve luxusni snidane s vyhledem (na mraky) a vubec si uzival takovou malou dovolenou. Zustal jsem tam 3 noci; to je co si pamatuju uplne nejvic na jedno misto v cely my historii nezavisleho cestovani \ud83d\ude42 Fakt bych se tam chtel jeste vratit, nejlepe az nebude prset a bude neco videt.<\/p>\n
Dneska rano jsem volal do Delhi na iranskou ambasadu; fakt neco. No kazdopadne moje pozvani jeste nedostali a vizum bude stat 4000 rupii a trvat 3-4 dny. Me fakt jebne! To mi zas zkazilo den; diky podelanymu iranskymu vizu nemam vubec zadnou flexibilitu. No kazdopadne jsem to stale chtel vzit pres ten Nepal.<\/p>\n
Na „autobusaku“ jsem se dovedel, ze dneska je stavka a nic nejezdi \ud83d\ude42 Sice jsem hodne naucenej podobnym kravinam neverit, ale byla to fakt pravda. Nakonec se nas seslo 5 a tak jsme jeli zas dzipem, o neco draz samozrejme. Cestou jsme na par hodin uvizli v silnicnich blokadach stavkujicich a do Siliguri nas nepustili vubec. Bylo to pomerne adrenalinovy, protoze nas ridic se z kopce snazil dohnat zdrzeni ruznyma zkratkama apod. A rozvasnenej dav, kterymu moji indicti spolucestujici vysvetlovali, ze spechaj na vlak, taky nebyl uplne prijemnej. Ale prezil jsem a od zacatku Siliguri to az do NJP dosel. Cesta do Nepalu padla, protoze diky stavce se nebylo jak dostat na hranice a pravdepodobne I celnici stavkovali. To by byl jeden den v haji stravenej v totalni dire, tak jsem vyrazil na nadrazi.<\/p>\n
Fakt me teda prudi informacni system na nadrazich; vetsinou spociva v jediny tabuli, kde je v jednom radku napsanej par vlaku (to jeste beru), ale u nich jenom jeho jmeno. Kam sakra jede takovej Brahmaputra Mail? Nebo Darjeeling Mail; ten sice prikladne nese jmeno stanice…ale bohuzel do ni vubec nejede. Vsechny prepazky samozrejme s silenou „frontou“ aneb predbehni koho muzes. No nakonec jedu tim Brahmaputrou do Delhi a koupil jsem si tistenej jizdni rad; konecne neco rozumnyho.<\/p>\n
Na Varanasi kaslu; nejak uz jsem videl indickyho hnusu dost. Takze budu ve ctvrtek rano v Delhi, hned pobezim na iranskou ambasadu a uvidim. Behem pripadnyho cekani na vizum vymetu Agru, Shimlu a treba jeste neco. Ale v utery uz bych chtel bejt na ceste do Pakistanu.<\/p>\n
Jeste par poznatku – je to tady samej cumil. Ze vsichni cumi na me uz jsem si zvyk davno (i kdyz tady je to fakt dost neprijemny), ale tady proste plno lidi nema co na praci a tak je dokaze fascinovat prace jinych (klidne cely hodiny).
\nChlapi se neustale drbou v rozkroku.
\nNikdo nikdy nema nazpatek, to me taky dere. I na podelanym zachode, kam chodi jeden za druhym a stoji jednu rupii…tak na mou desitku mi proste nejsou schopny vratit. Taky jsem se naucil nepouzivat penezenku; v levy kapse mam zmuchlany papirovy a v pravy kovaky.
\nHolit jsem se neprestal; nema to cenu, stejne me poznaji. Ale jinak se snazim zapadnout docela uspesne; zejmena v ty Kalkate to bylo potreba. Sebevedomej a rychlej krok I kdyz netusim, kam jdu. Nejvic to bohuzel odnasi foceni; ze slumu nemam ani jednu fotku. Proste to neni zoologicka a ja se rozhodne citim lip zapadajici \ud83d\ude42<\/p>\n