DzavyNet » Černobyl & Pripjať

Černobyl & Pripjať

Nápad navštívit místo největší jaderné katastrofy v dějinách jsem měl už dlouho, ale teprve nedávno jsem objevil způsob, jak ho rozumně a levně zrealizovat. Na fóru webu města Pripjať, který provozují zejména nadšenci z řad původního obyvatelstva, jsem našel informace o pravidelných exkurzích do zóny. Zbývalo naplánovat termín a zajistit si dopravu do Kyjeva 🙂

Domluvil jsem se s Martinama z práce a Jirkou z Písku a vybrali jsme únorový termín exkurze. Podle webu připadal na sobotu 20. února 2010, s tím, že sraz je ráno na kyjevském nádraží a návrat večer tamtéž. Jako nejvýhodnější spojení se zdál Wizzair z Katowic do Kyjeva v pátek večer a zpátky v neděli večer. Exkurze vycházela na 70$ (dnes už stojí 100$), zpáteční letenka na nějakých 1900,- Kč. Zbývalo dopravit se na katowické letiště a zpátky, nakonec jsme se rozhodli pro cestu autem. Letenky i exkurzi jsme zabookovali zároveň, aby se nám náhodou nestalo, že by jedno z toho mezitím nevyšlo. Všechno vypadalo ideálně, ještě jsme našli pěkný hostel v centru Kyjeva a zjistili možnosti spojení z nočního letiště.

Ani ne dva dny po zabookování letenky zmizel náš let směrem tam z letového řádu. Rozhodl jsem se zavolat do Wizzairu a raději to ověřit, ale bylo mi oznámeno, že ještě neobdrželi platbu za naši rezervaci a tak to vlastně nemám co řešit. Počkal jsem týden a zavolal znovu; platbu obdrželi, rezervace byla potvrzená a neviděli nejmenší důvod, proč by náš let neměl letět. Přesto náš let prostě v letovém řádu nebyl.

Pár dní po tom mi přišlo oznámení změny letu, které jsem měl potvrdit. Problém byl v tom, že všechny hodnoty byly stejné, nic se nezměnilo. Tak jsem jim opět radši zavolal, opět to prověřili a potvrdili mi, že náš let v námi zvoleném čase opravdu poletí. Ve středu před odletem jim volal ještě Martin a trval na důkladném prověření…po cca 15ti minutovém hovoru přiznali, že náš let opravdu nepoletí a nabídli nám jiný, např. ten nedělní (že bychom letěli do Kyjeva na otočku, haha). Vypadalo to dost beznadějně. Nakonec jsem našel u polských Eurolines autobus z Krakowa do Kyjeva odjíždějící ve čtvrtek kolem poledne. Znamenalo to vyjet z Prahy o den dříve, ale jinak by to mohlo vyjít, stál jenom něco málo přes tisícovku. Okamžitě jsme se rozhodli a jízdenky objednali.

Den na to jsme v časných ranních hodinách vyrazili z Prahy, cestou nabrali Jirku a přibližně půl hodiny před odjezdem autobusu dorazili do Krakowa. Po peripetiích s hledáním místa na parkování stojíme na autobusáku a hledáme pro změnu náš spoj. Světe div se, opravdu existoval, naše jízdenky platily (i se slevou na ISIC) a my se pohodlně usadili v poloprázdném autobuse. Čekala nás cca 20ti hodinová jízda, převážně po děravých ukrajinských silnicích. Cesta byla sama o sobě zážitek, ať už díky našim spolucestujícím, řidičům, zastávkám, hranicím nebo Jirkově rumu.

V pátek časně ráno jsme opravdu dorazili do Kyjeva. Pořád jsem čekal, že něco nevyjde, že autobus chcípne v Žitomiru nebo nás vysadí někde na kyjevském gangsta sídlišti…ale přijeli jsme tam, kam jsme přijet měli, po jednom zeptání „gdě mitró?“ jsme našli stanici metra a vydali se do našeho hostelu. Aricio nás původně čekal až v noci na sobotu, ale ještě jsem mu stihl napsat, že nám let zrušili a tak tam budem, až tam budem. Ano, vzbudili jsme ho 🙂 Nicméně nás ochotně ubytoval, umyli jsme se, nasnídali, vyslechli pár tipů a triků ke Kyjevu a vyrazili na prohlídku. Navštívili jsme muzeum černobylské havárie, které (nejen) nás dost zklamalo. Nejenže má všechny texty jen v ukrajinštině, bylo dost chaoticky uspořádané a hlavně vůbec nepodávalo ucelený pohled na katastrofu. Nejčastější tam byly hrdinské eposy o lidech, kteří svým jednáním zachránili/odvrátili/atd. Tak jsme jim tam aspoň rozbili úžasnej model reaktoru 🙂 Jinak jsme viděli z Kyjeva snad všechno důležité, ochutnali místní streetfood a vrátili se dost unavení. S díky jsme odmítli nabídku účasti na párty a šli spát.

V sobotu ráno jsme vyrazili na kyjevské nádraží, kde měl čekat zřetelně označený autobus. A opravdu čekal! A opravdu nás tam měli v seznamu, to byl úplně neskutečnej pocit, že to vyšlo. Místa na nohy tam pravda moc nebylo a po chvíli se autobus zaplnil do posledního místečka. Kromě jednoho Itala jsme tam byli jediní cizinci, všichni ostatní byli Ukrajinci nebo Rusové. Většině zásadních informací (o večeři například) jsme rozuměli a vedoucí zájezdu si z nás dělal docela srandu („Češi taky chtěj večeři?“), případně nám to dovysvětlil anglicky, paráda prostě.

Přijeli jsme k checkpointu Dityatki, kde se kontrolovaly pasy. Zase jsem se trochu bál, tentokrát hlavně o diakritiku ve jménech kluků, kterou jsem při registraci vypustil. Naštěstí bylo všechno v pořádku a tak jsme pokračovali dále do zóny. První zastávkou bylo město Černobyl a v něm úřad pro jadernou bezpečnost (nebo tak nějak), kde jsme vyslechli krátkou přednášku a podepsali papír, že do zóny vstupujeme dobrovolně a při plném vědomí 🙂 Následoval přesun na černobylské autobusové nádraží, kde fungují dva kiosky. Všichni se tam nahrnuli s touhou něco si koupit. Černobyl překvapivě docela funguje, viděli jsme tam dost lidí, je tam i hotel a měla se tam konat naše večeře.

Z Černobylu jsme jeli směrem k elektrárně. Ve vesničkách cestou nebylo nikoho vidět, přesto i tam byly patrné stopy po obydlení. Bohužel byla dost mlha a tak jsme z elektrárny moc neviděli; na obvyklém místě, odkud se fotí chladící věž, skoro ani nemělo cenu zastavovat. Dojeli jsme tak až k hlavní bráně, za kterou se rýsoval známý sarkofág s charakteristickou věží. Byli jsme od něj tak 200 metrů, docela impozantní a děsivé. Udělali jsme tam plno fotek a průvodci nám stále ukazovali hodnoty na měřiči radiace. Popravdě si nepamatuju, kolik to bylo, ale vzhledem k tomu, že v bezprostředním okolí elektrárny byla kompletně vyměněna půda, zaasfaltováno, co šlo, tak tam paradoxně je radioaktivita asi nejnižší z celé zóny.

Od elektrárny je to jenom kousek do města duchů, Pripjati. Jede se přes most smrti. Pripjať působí v zimě opravdu děsivě…jeden panelák vedle druhého, jeden jako druhý, temné, tiché, nezřetelné ulice pod sněhem. No nechtěl bych se tam ztratit. Rozdělili jsme se do několika skupin a vyrazili na prohlídku. Čekal jsem, že nás vezmou po protažených cestách a ukážou, kde je co…ale prohlídka dalece překonala naše očekávání! Náš průvodce nás po chvíli vedl sněhem přímo k domu, kde kdysi bydlel.

Procházeli jsme otřískanými chodbami, koukali do zaprášených poštovních schránek, lezli do tmavých sklepů, opatrně stoupali po chatrných schodech. Pak nás ještě vzal do školy, tělocvičny, kavárny, kulturáku a spousty dalších míst, kde to za mlada znal. Naprosto strhující zážitek. Cestou pořád něco rusky vykládal, ale nás to stejně moc nezajímalo – už jenom naše přítomnost tam nám úplně imponovala. Courali jsme městem skoro tři hodiny a fakt to stálo za to!

Po návratu k autobusu a setkání s ostatními skupinami jsme zjistili, že nám chybí jeden člověk. Nejprve ho hledal jen jeden průvodce, pak i ostatní, nakonec jsme ho hledali celým autobusem a pak ho hledali skoro všichni. Po cca dvou hodinách se setmělo a to teprv byla Pripjať depresivní! Nicméně chybějící exot nikde a všichni pěkně nervózní. Nakonec jsme odjeli bez něj, i tak bylo strašně pozdě a nestíhala se večeře 🙁 Pak jsme se dověděli, že ho našel policejní pes v jednom z domů, kde se snažil přespat. Jako na jednu stranu ho chápu, taky by mě to lákalo, na druhou je to pěkný pako a dost nás naštval.

Na kyjevské nádraží jsme přijeli totálně unavení dost pozdě večer…ještě, že byl náš hostel tak blízko. Cestou jsme ještě sehnali nějaký jídlo a pivo, v hostelu se nadlábli a šli spát. V neděli už jsme toho moc nestihli, odpoledne jsme dojeli taxíkem na letiště a doufali, že to poletí aspoň zpátky a že naše letenky platí. Naštěstí to vyšlo a večer jsme dosedli v Katowicích. Zbývalo dopravit se minibusem do Krakowa k našemu autu, zaplatit za parkování a dojet do Prahy.

Celkové náklady na jednoho byly cca 6500,- Kč. Bohužel se nám nepovedlo vydolovat z Wizzairu kompenzaci za zrušený let.

Všechny fotky z naší expedice jsou v galerii Černobyl & Pripjať.

Zveřejněno 13.3.2011 v 02:32 v rubrice Cestování · Trvalý odkaz

Přidat komentář