Ztracen v Koreji

Dneska se mi nechtělo zrovna vstávat a courání po Soulu jsem měl docela dost, tak jsem se rozhodl vyrazit si někam vlakem. Resp. nejdřív zjistit orientační ceny vlaků a pak případně vyrazit.

Metrem jsem dojel na mně už známou stanici Seoul Station, kde je hlavní nádraží, mimochodem moc pěkné. Nákup jízdenek se provádí zejména samoobslužnými automaty, kde se dá platit kartou (no ale asi ne tou mojí) i v hotovosti. Stejně dobře se dají jízdenky objednat přes internet (tam už mi karta fungovala). Tak jsem jako správný vidlák rozložil velikou mapu Koreje a zkoumal, kam se vydat. Ne úplně náhodou jsem zvolil směr na sever, zajímalo mě, jak nejblíž KLDR se dá dojet. V mapě trať končila ve městě Munsan, tak jsem ho naklikal v automatu a hle, cena 1400 wonů (20,- Kč). Tak proč ne, říkám si. Koukám na tabuli odjezdů a vlak s mým číslem tam má destinaci Imjingang. Tak zkuším na automat Imjingang a hle, je to ještě dál než Munsan a cena stejná. Jezdí to každou hodinu tam i zpátky. Rozhodnuto – dojdu se podívat na Seoul Tower a pak hurá na vlak.

Od nádraží je to na kopec uprostřed města kousíček, ale je to pěknej krpál teda. Pro línější turisty jezdí nahoru lanovka. Nahoře stojí Seoul Tower, vysílač s rozhlednou v jednom. Ale je odtud tak super výhled, že se bez výstupu na věž obejdu. Okolo je plot, kam zamilované páry věší zámky na znamení jejich vztahu. Výhled fakt nemá chybu!

OK, stačilo, honem z kopce na vlak. Stíhám ho jen tak tak a vydávám se na cca 80minutovou jízdu příměstskou soupravou plnou lidí. Jízdenky u vlaků této kategorie (Commuter train) se kontrolují na nádražích při vstupu/opuštění placeného prostoru.

Jsme čím dál tím více severněji, míjíme velkou továrnu LG. Lidí ve vlaku postupně ubývá. Munsan; přemýšlím, jestli nevystoupit, protože Munsan je podle cedulí na silnici určitě na správné cestě směrem k DMZ, o Imjingangu nic nevím. Zůstavám ve vlaku spolu s pár lidmi a za chvíli je tu konečná, Imjingang.

Jsem tu správně! Tohle je ta trať do KLDR! Na nádraží je kilometrovník udávající počet km do Soulu a do Pchjonjangu. Hned za nádražím je trať oplocená a to až k mostu přes řeku, kde začíná střežená hranice DMZ. Imjingang je poslední místo, kde se lze svobodně pohybovat. Samozřejmě koukám na jízdní řád a vidím vlak, který sem přijede a pokračuje dál! Dorasan! Jezdí jenom jednou denně přes řeku do DMZ, do opravdu úplně poslední stanice na této trati. Ale jak hlásá nápis na ní, není to poslední stanice od jihu, ale první stanice na sever. Aneb se tu dost doufá v znovusjednocení obou Korejí. Pro odjezd do Dorasanu musíte projít bezpečnostní a pasovou kontrolou; navíc se odtud prakticky nikam nedá svobodně dostat.

Ten vlak a i všechny organizované akce odjíždějí ráno/dopoledne, takže dneska už se nikam nedostanu. Ale aspoň to okouknu tady, určitě to bude taky zajímavý.

Je tu několik památníků, most naděje a vyhlídková terasa, odkud máte pěkný pohled na řeku. Ke té se ale nedostanete, protože už je za hranicí DMZ. Takže vidíte ostnaté dráty a strážní budky, střežený železniční most a kousek od něj zbytky druhého mostu. Dá se dojít až na most naděje, který končí bránou s ostnatým drátem a polepenou spoustou vzkazů rozdělených rodin a lidí přejících si mír mezi oběma zeměmi. Dá se ještě projít okolo parčíkem míru, hodně impozantní místo to je.

Před pátou si kupuju jízdenku zpátky do Soulu, stojí opět 1400 wonů. Stejná souprava, stejná cesta. Večer si ještě zaskočím pro jídlo a hurá domů.

Pár fotek je v galerii Imjingang DMZ Trip.