Na rektorátní stránku zpráv z pobytu jsme spolu s Ondrou zplodili poměrně komplexní přehled o našem pobytu na Ajou v Koreji. Některé sekce ještě vylepšíme, ale i tak by se mělo jednat o ideální podklady pro případné další zájemce o studium na Ajou nebo jenom jako zdroj informací o Koreji.
Stručný návod, určitě se může hodit. Týká se konkrétně Delhi, řešení situace někde jinde bude stejné a na ambasádu v Delhi, případně konzuláty v Kalkatě a Bombaji, budete určitě tak jako tak muset.
Situaci hodně zjednoduší kopie ztraceného pasu a zejména indického víza spolu se vstupním razítkem.
Ze všeho nejdříve potřebujete policejní protokol. Hodně důležité – je potřeba navštívit policejní stanici v okrsku, kde se událost (tj. ztráta pasu) stala. Vzhledem k tomu, že indická policie stejně nic nevyřeší, ve vlastním zájmu udejte místo události spadající pod vámi navštívenou policejní stanici. Pokud netrváte na zaprotokolování krádeže, ztrátu by s vámi měli sepsat relativně rychle (tj. pár hodin). Všechny snahy dolovat z vás nesouvisející informace odmítejte a stále trvejte na vydání protokolu. Protokol si odneste (minimálně) ve dvou kopiích!
S protokolem zamiřte na českou ambasádu v Delhi. Adresu si najděte předem, leží v konzulární čtvrti přes ulici od železničního muzea (stejnojmenná zastávka autobusu, kam vás bez problémů nasměruje většina hostelů nebo autobusových průvodčích). Na ambasádě vám vydají náhradní cestovní doklad (tady se bude hodit ta kopie starého pasu a ani s ní to nemusí být na počkání) a taky napíšou papír pro indické úřady, že starý pas opravdu nemáte a máte jeho náhradu. Tento dopis musíte mít, i když máte z domova druhý (náhradní) pas! Na ambasádě požádejte o kopie od všeho.
S policejním protokolem, dopisem, novým dokladem a jednou pasovou fotkou se vydejte do Foreigner Regional Registration Office (FRRO), která leží kousek od hotelu Hyatt. Je tam neskutečná fronta a neskutečný chaos, rozhodně neočekávejte individuální přístup. Budete-li mít štěstí, podklady si od vás vezmou a sepíší s vámi jakousi žádost. Dalším krokem je potvrzení vašeho příjezdu do země což bude trvat přímo úměrně tomu, jaký je ten hraniční přechod díra. Tento proces by mohla urychlit kopie vašeho víza a vstupního razítka. Pravděpodobně vás ale pošlou pryč, ať se zastavíte za pár dní. V tom případě si vyžádejte nějaké potvrzení!
Problém totiž je, že vás bez víza nikde neubytují! Budete-li mít jeho kopii, policejní protokol a potvrzení z FRRO, ubytovat by vás asi mohli.
Posledním krokem je razítko do náhradního cestovního dokladu, na kterém stojí, kdy jste do Indie vstoupili a do kdy tam můžete zůstat. V případě, že nehodláte co nejdříve odcestovat, budete muset požádat (opět na FRRO) o nové vízum.
Cyworld, aneb korejský Facebook, je typická korejská stránka; tzn. plně funguje pouze v IE (nejenom kvůli pár ActiveX prvkům), je plná barevných a blikajících animací a je absolutně nepřehledná (a to nejenom protože je pouze v korejštině).
Stejně jako na všech ostatních korejských webech i tady platí, že se nikdo nemůže vydávat za nikoho jiného a všichni vystupují pod svým reálným jménem. Proto je při registraci potřeba vyplnit číslo sociálního pojištění, u cizinců číslo alien registration.
Celou registraci jsem dělal asi hodinu; nejdřív se teda ověří jméno s ID, pak se ověří e-mailová adresa a nakonec se ověřuje i telefonní číslo; napsal jsem tam číslo na kolej, kliknul na OK a v tu chvíli (ve 3 v noci) mi ten telefon zvoní. Korejsky mi nadiktovali pár čísel a ty jsem musel opsat do formuláře. Dalo to zabrat, ale zvládnul jsem to!
Jsou tam všichni; snad každý Korejec a každá Korejka si tam někdy i naprosto infantilně zdobí svůj profil nejen pečlivě vybranými fotkami.
Tak a teď se ukažte vy – kdo tam najde můj profil 🙂
Našel jsem článek Martina Vlnase o tom, proč nepracovat v Koreji (Tahle země není pro líný). Po získaných zkušenostech s ním musím zcela souhlasit.
Jak jsem už psal, od střední školy (ne-li dřív) se Korejci (a Korejky samozřejmě taky) prostě nezastaví. Ve škole jsou od rána (ne mýho rána, ale prostě od sedmi, osmi) do večera (deset, jedenáct). Pokud nemají vyučování, tak jsou naložený v knihovně, v doučovacích kroužcích, učí se anglicky apod. Středoškoláky v typických uniformách potkáte na ulici v naprosto jakoukoliv dobu, ve všední den i o víkendu.
Střední školy existují holčičí, klučičí a smíšené. Vybrat si nemůžete, jste přiřazeni náhodně v okruhu vašeho bydliště (aspoň tak mi to Hyeseon vysvětlila).
Přibližně 80% středoškoláků pokračuje na univerzitu. Hlásí se na víc škol na jednou, ale můžou studovat jenom jednu. Přípravou na přijímačky stráví klidně rok, dva. Undergraduate program tady trvá 4 roky (freshman, sophomore, junior, senior) a po něm (naštěstí) většina studentů se studiem končí. Průchod studiem je o něco snazší než na střední, většinu semestru mají poměrně dost času. To se ovšem mění cca 2 týdny před oběma zkouškovými týdny, kdy se téměř všichni prakticky nepřetržitě učí (nebo to alespoň předstírají).
Ve volném čase Korejci získávají certifikáty na angličtinu, na používání počítače, dělají dobrovolnickou práci a pečují o svůj vzhled. To všechno zejména proto, aby se kvalitně připravili na pracovní pohovory. U těch jsou totiž výše uvedené věci naprostým základem a bez nich tam snad ani nemá cenu chodit (beze srandy, i ten perfektní vzhled je důležitej). Největší důraz při pohovoru se pak klade na jméno vaší univerzity; můžu bejt tupej jak tágo, ale když budu ze SNU, tak mám velkou naději být přijat.
Obecně chtějí Korejci pracovat pro velké firmy, protože v nich vidí záruku sociálních jistot. Pracovní fluktuace tady moc není, za život moc zaměstnání nevystřídají. Největší je tady samozřejmě Samsung; bohužel čím větší firma, tím víc si může dovolit.
Pracuje se od rána do večera, 5 až 7 dní v týdnu. Korejci jsou na prvním místě na světě v době strávené v práci! Je-li náhodou státní svátek (a že jich moc neni), tak to ještě neznamená, že se nepracuje (případně se ten den nahradí o víkendu). Typická dovolená je 1 týden za rok! Platí nepsané pravidlo, že musíte být v práci dřív než váš šéf a taky později odcházet. Takže když šéf do noci brouzdá po Cyworldu, musíte holt taky.
Ve zbylém čase se prakticky akorát chlastá. Korea je největší konzument alkoholu na světě; na průměrného Korejce vychází 90 flašek soju na rok!
No a co mi říkal Doo, že okolo čtyřícítky padesátky se vás firma s největší pravděpodobností zbaví. To už vám pak nezbyde nic jinýho než to soju.
Většina lidí, co strávila nějakou dobu v zahraničí, procitla, a tahle představa se jim taky nelíbí. Ostatní bohužel ani netuší, že někde v Evropě máme dovolené celých 5 týdnů a k tomu volné večery a víkendy…nebo tuší, ale kolektivní hon za co nejvyšším HDP jim nedovoluje o tom přemýšlet…
Během mého předstírání studia jsem se setkal se souborem s příponou .hwp a světe div se, nevěděl jsem, co s tím. Je to textový dokument vytvořený v programu Hangul Word Processor a bohužel na něj (resp. na jeho poslední verze) nikdo neudělal filtry pro otevření v MS Office ani OpenOffice. Zřejmě jedinou cestou jak ho otevřít je nainstalovat si oficiální prohlížeč, který je zadarmo a umí soubor jenom zobrazit. Najít ho ale není snadný, proto ho dávám sem. Instalace je sice v korejštině, ale naštěstí spočívá v Next – Next – Finish.
Na oficiálních stránkách čínské ambasády (bohužel pouze v čínštině nebo korejštině) se píše, že se individuální žádosti o víza nepřijímají a je potřeba požádat prostřednictvím cestovní kanceláře. Je tam seznam asi dvaceti oficiálních cestovek, které by si za vyřízení víza neměly účtovat víc než 20 tisíc wonů navíc. Zkoušel jsem najít přibližně 3, ale ani jednou jsem neuspěl.
Oficiální cena turistického single entry víza je 35 tisíc (platí 3 měsíce), double entry 53 tisíc (platí 6 měsíců). Doba zpracování ambasádou jsou 4 pracovní dny, ale dá se připlatit za urychlení.
Nakonec mi jako nejsnazší cesta přišlo požádat u nás ve školní cestovce, kde jsem za double entry (přece jenom se chci podívat i do Hong Kongu, případně Macaa) zaplatil celých 90 tisíc a mělo by to být do týdne.
Tak jsem v úterý vyzkoušel kvalitu korejského zdravotnictví, konkrétně v naší univerzitní nemocnici. Pro cestu po Asii jsem potřeboval předepsat antimalarika, tak jsem si o tom něco nastudoval a vyrazil na domluvenou hodinu.
Byl jsem objednán k „obyčejnému“ praktickému lékaři na čtvrtou, ale v 15:40 už jsem měl být v centru mezinárodní medicíny. Odtud mě teda akorát dovedli o pár pater výš, kde jsem poslušně čekal, až na mě přijde řada. Moje jméno svítilo na velkém displeji a trochu jim pochroumalo formátování 🙂 Lehce po čtvrté jsem teda vešel do ordinace a vysvětlil, co potřebuju. Bohužel pan doktor byl poměrně neschopnej, zvládnul mi akorát změřit tlak, zeptat se na aktuální zdravotní obtíže a začal mi předepisovat bez jakýhokoliv ptaní Lariam. Ten je sice nejlevnější, bere se jenom jednou tejdně, ale hodně lidí mělo během jeho užívání více či méně závažné psychické problémy a zejména nefunguje v Kambodži, kde je jiný kmen malárie.
Tak jsem to milému panu doktorovi říkal (resp. nejdřív jsem se ho musel zeptat, co mi to vlastně předepisuje) a on na to, že nojovlastně…tak se hluboce zamyslel a pak z něj vypadlo, že si holt budu v Kambodži dávat pozor na komáry! Někdy lituju, že nejsem víc konfliktní…
Za tohle velký vyšetření a fundovanou konzultaci (celkem přibližně 5 minut) jsem zaplatil 30 tisíc wonů; jako student Ajou jsem dostal 6 tisíc slevu. S předpisem jsem se vydal do lékárny, kde jsem za 13 tablet Lariamu zaplatil dalších 46 tisíc.
Celkem mě tak záruka parádní jízdy na kvalitním matroši přišla na 70 tisíc (něco přes tisícovku), což není tak moc, ale budu muset ještě vyřešit tu Kambodžu…
Moc pěkná a klidná íránská ambasáda se nachází poblíž několika dalších (Německo, apod.) kousek pod Itaewonem, poblíž hotelu Capital. Pozor, na některých mapách (hádejte 2x jakou mám já) je jako ambasáda blbě označená rezidence velvyslance.
Jsou tam denně 9:30 – 11:30, ale předem říkám, že tam na první pokus moc nepochodíte. Do Íránu je totiž potřeba oficiální pozvání potvrzené íránským ministerstvem zahraničí. Pozvání dostanete nejspíš od cestovky, ale jedete-li individuálně, jedna z mála možností je http://iranianvisa.com/. Funguje to podobně jako pozvání do Ruska, ale trvá to mnohem dýl. Vyplnit formulář není těžký, je potřeba naskenovat pas a počkat na odpověď. Cena je 35€ (stránky sice uvádějí 30€, ale už se nikde nepíše o transakčním poplatku) a jediným rozumným způsobem platby je MoneyBookers (obdoba PayPalu, která Íránu se sankcemi ze strany USA ještě pořád funguje). Doba vyřízení žádosti se ale značně liší od uvedených 7 pracovních dnů…u mě to má být 20. Po potvrzení zašlou potvrzovací kód na zvolenou ambasádu a tam si můžete jít teprv požádat o vízum. Doba zpracování žádosti o vízum a jeho cena jsou další poměrně neznámé veličiny.
Zatím vzhledem k jistým plánovaným změnám ve svém itinenáři nevím, jestli to vízum vůbec chci…tak jako tak bych si ho musel dělat někde po cestě, protože tady už to nestíhááám…
Získat víza do Kambodže je jednoduchý. Úplně nejjednodušší je vyplnit on-line žádost za 25$, ale s takovým vízem se bohužel nedá vstoupit všemi přechody. Další možností jsou víza on-arrival, o kterých bohužel nejsou úplně přesné informace, kde všude se vydávají. A protože chci do Kambodže vstoupit z Vietnamu přes Mekong (podle všeho poměrně divoký přechod Vinh Xuong/Kaam Samnor), rozhodl jsem se radši zařídit si vízum předem.
Kambodžská ambasáda se nachází kousíček od thajský, tj. mezi stanicema Itaewon a Hannam. Jsou tam denně 10-12, tak jsem tam v deset dorazil a paní mi oznámila, že pan konzul tu zrovna není a mám přijít jindy. Tak jsem se jí snažil vnutit žádost a pas, ale ona ne, že by to ztratila a nechce za to nést odpovědnost. Odpustil jsem si otázku, k čemu tam teda je, a dověděl jsem se, že mi to konzul udělá za příplatek 10000 wonů i na počkání. Cena samotného turistického víza je 20$, tj. cca 26000 wonů, takže i tak je to za 36 tisíc jenom s jednou cestou do Soulu dost výhodný. Vízum platí 3 měsíce od data vydání a umožňuje pobyt po dobu jednoho měsíce.
Na druhý pokus už jsem se co nejvíc připravil. Udělal jsem kopie pasu, alien registrace, sehnal si potvrzení o studiu z Ajou a splácal jednoduchý plán cesty s dostatečnou časovou rezervou. Na shánění jízdenek a ubytování předem jsem rezignoval a byl jsem odhodlán si za tím tvrdě stát.
Situace na ambasádě se opakovala; vřelé vítání s krajany…a pak já. Naskládal jsem mu tam do okýnka všechny papíry, pas, ID, 2 fotky. Znova se na mě nedůvěřivě podíval, znova se mě zeptal, co dělám v Koreji a co chci dělat v Pákistánu. Tak jsem mu to nějak vysvětlil, vzal si pas a někam na 10 minut zmizel. Evidentně zburcoval celou ambasádu, protože se tam seběhlo plno lidí. Když se vrátil, tak se pořád tvářil stejně nepřístupně, ale mluvil úplně jinak. Podotýkám, že s pákistánskou angličtinou mám fakt problém, navíc přes to blbý sklo se třema dírkama… Ale tak jsem pochopil, že mi vízum určitě dá, akorát mají jenom turistické s platností 3 měsíce od data vydání. To by končilo 31. srpna, což jsem měl na žádosti jako datum opuštění země a on se bál, aby mi to stačilo. Ujistil jsem ho, že mi to stačí. Tak mi řek, že bude hotové v pondělí (tj. jeden pracovní den) a že mi ho dá zadarmo (standarní cena je 55 000 wonů)! Luxus 🙂
Po tom, co mi napsali na účtenku Check Republic, jsem si nemoh nevzpomenout na tenhle článek…možná i proto jsem to dostal zadarmo. Jsem zvědavej, jak uspěje Vláďa.
Vylezete východem 2 na stanici Anguk a tam je hned mapička se zakreslenou ambasádou – podotýkám není to zrovna blízko. Ambasáda je taková zaplivaná kůlnička s čekárnou a přijímací místností. Mají tam vtipně vyvolávací systém, ale tím se nezdržujte. Vlezete bez čekání do přijímací místnosti k pánovi za stolem hned vpravo. Ten vám dá jednoduchý formulář, vyplníte ho, necháte mu pas, jednu fotku a do cca čtyř pracovních dnů to bude. Turistické single entry vízum platí měsíc (platnost si zvolíte) a stojí 48 000 wonů…já jsem k tomu platil ještě nějakej záhadnej poplatek 30 000, takže celkem to vyšlo na 78 000 a platí se to při vyzvednutí.
Tak tohle bylo jednoduchý. Thajská ambasáda se nachází zhruba mezi stanicema Itaewon a Hannam a konzuálrní oddělení má otevřeno každý den od 9:00 do 12:00. Stačí přijít, vyplnit jednoduchý formulář, odevzdat jednu fotku a je to. Vízum platí 3 měsíce ode dne vydání s tím, že maximální doba pobytu na jeden vstup je 30 dnů. V rámci snahy o zpřístupnění Thajska turistům jsou víza do 4. června zadarmo a hotové bude v pondělí! Paráda!
Pákistánská ambasáda se nachází kousíček od stanice metra Itaewon. Hledá se ale poměrně blbě, má vchod z takové malé uličky, kam se leze po schodech. Dokumenty přijímají denně dopoledne vydávají odpoledne. Tak jsem tam dneska ráno vyrazil.
No hned to na mě dejchlo Orientem! Mají tam nástěnku, kde se o vízech psalo akorát, že stojí 55 000 wonů a platí 3 měsíce. Tak jsem si nafasoval formulář, poctivě ho vyplnil a když mi došlo, že tady frontu nevedou, vecpal jsem se k okýnku. Konzulárnímu úředníkovi, který se tam doteď vřele zdravil se starými známými, jsem se evidentně nelíbil. Tak jsem si akorát vyslech, co všechno ode mě ještě chce – potvrzení o studiu z Ajou (proboha proč?), rezervaci hotelu, rezervaci jízdenky, kopii pasu a alien registrace (a to má kopírku za zadkem) a podrobný itinerář cesty.
Tak jsem sklopil uši a šel dneska radši požádat o thajský vízum…
Už něco přes měsíc jsem spokojeným majitelem kompaktu Canon A590IS, který mi poradil koupit Skot a rozhodně toho za tu cenu nelituju. Seznam všech fíčur a parametrů najdete třeba tady.
Super je výdrž baterek. Stará Minolta DImage S414 žrala tužkový po čtyřech a většinou jsem jich s sebou nosil 3 sady. Pro Canon tak teď mám sad 5 (jednu dvojici jsem někde vytratil) a stejně tam jedna sada vydrží dýl než v Minoltě. Taky je to menší, hezčí, má to větší displej, nezapne se to samo v brašně a naopak připravený k focení to je sekundu po zapnutí. Manuální mód se tak bezva ovládá, že už nebudete chtít fotit jinak.
Nedávno jsem na internetu našel projekt CHDK, který z tohoto (a mnoha dalších od Canonu) kompaktu zadarmo udělá drobnou softwarovou úpravou o třídu lepší zařízení.
Stačí z webu http://mighty-hoernsche.de/ stáhnout build pro váš model a verzi firmware a rozbalit ji do kořene paměťové karty. Pak zapnout foťák v módu Play a v menu by měla přibýt položka Firm Update… Podotýkám, že se nejedná o upgrade firmware; pouze se aplikace z karty spustí. Tuhle proceduru je tím pádem potřeba dělat při každém zapnutí; dá se to ale vyřešit nastavením „automatického bootování“ (bohužel aktuálně funguje pouze na kartách s FAT16). Po spuštění aplikace se na tlačítko Direct print namapuje ALT mód – aneb při jeho zmáčknutí se dole na displeji ukáže <ALT>. Opětovným zmáčknutím Direct print se zase deaktivuje. V ALT módu se tlačítkem Menu dostanete ke spoustě nových věcí a můžete:
– ukládat fotky do RAWu
– dělat sekvence pro HDR (nastavitelný krok expozice, clony nebo ISa)
– používat analogový zoom u videa
– sledovat live RGB histogram a zebru (zvýraznění přeexponovaných míst)
– psát skripty
– zobrazovat různé ukazatele na displeji
– ovládat foťák z PC
– hrát hry a spoustu dalšího
Hodně funkcí má vlastní klávesové zkratky a když se s tím naučíte, je to fakt bezva věc.
Jednoduše neschopnost. Na můj první dotaz, proč mi nejde z Twistového čísla z Koreje uskutečnit odchozí hovor odepsali po čtyřech dnech dopis ze šablony, že u nich chybu nenašli a ať vyzkouším jiný mobil. A to jsem jim výslovně napsal, že ve stejným mobilu mi tarifní SIMka pro odchozí hovory funguje.
Tak jsem jim po nějaký době napsal znova a už to jsou dva dny (pracovní dny podotýkám) a pořád nic. Navíc jsem se zeptal i k tarifní SIMce, proč mi najednou nefunguje suspendace, resp. v t-zones vidím -2 zbývajících dní strávitelných v suspendaci. To už jsou taky dva dny a nic. Doručenky samozřejmě přišly.
No a nemůžu nezmínit záležitost z roku 2007, kdy jsem vyjel s novým tarifem do Německa a celou dobu jsem se nemohl přihlásit do žádné sítě, i když roaming jsem aktivní měl a na podpoře vytrvale tvrdili, že u nich je všechno v pořádku…no teprv po mém návratu do ČR to opravili. To samý s hlasovou schránkou, kterou jsem měl i když jsem ji neměl.
Jo a zkuste si sami dobít kredit ze zahraničí, když zrovna nemáte funkční číslo pro autorizaci v Servis24…
To chci tak moc?!
Turistická víza do Indie se v Soulu vydávají pouze prostřednictvím agentury TT Service. Postup žádosti o vízum na jejich webu je bohužel trochu zmatený, tak se ho pokusím shrnout do nejzákladnějších bodů.
Pro turistické vízum jako občani ČR potřebujete pas, dvě fotky, vyplněnou žádost a 89750,- wonů (a po mně chtěli ještě kopii alien registration card). Formulář se dá stáhnout tady, nebo se dá tady přímo on-line vyplnit. Vízum platí 6 měsíců od data vydání a je vícevstupové.
TT Service se nachází přímo naproti indické ambasádě, takže nemusíte nic hledat. Žádosti se přijímají denně od 9:00 do 15:30 s polední pauzou 12:00 – 13:00. Nejjednodušší je dojet metrem na stanici Hannam; je tam i pěkná mapička a jenom jeden východ. Prakticky půjdete pořád rovně až narazíte na velkou křižovatku s mostem. Kousek za ní je po pravé straně nenápadná Korean Exchange Bank (KEB), kde musíte na přepážce složit ten poplatek na účet TT Service (630-005805-964). Mají tam na to už předvyplněné složenky, takže akorát dopíšete částku a jméno a je to.
No a s potvrzením z banky se vydáte podat žádost. To už je v pohodě a po týdnu jsem dostal zpátky pas i s vízem.
Autobusy
Nejlepší systém na hledání spojení je na http://www.gbus.co.kr/. Bohužel nezahrnuje všechny autobusové terminály, ale Soulský Dongseoul a Suwon tam jsou; a odtud mi to najde spojení prakticky kamkoliv. Autobusy tady fungujou fakt dobře.
Vlaky
Oproti autobusům je nalezení spojení podstatně těžší a to i když je celej systém v angličtině.
Noční doprava
Neexistuje. Nechápu. O půlnoci jste v Soulu v řiti a domů se prostě nedostanete, pokud nejste ochotni zaplatit si taxíka. Ani vlaky po půlnoci nikam nejedou.
Samotný turistický vízum na 30 dnů přímo na ambasádě stojí 990,-. Konzulární oddělení ruský ambasády je v Korunovační 34, je to kousek pěšky od Letenskýho náměstí, pozná se podle fronty venku. Jsou tam pondělí až pátek 9:00 – 12:00. Docela se mi vyplatilo bejt tam v malý frontě už v cca 8:45, pak se v devět otevře a jde se víceméně hned na řadu.
Pro vízum potřebujete vyplněnou žádost (vyplňuje se všechno kromě 7) Zvoucí organizace), pas, kopii pasu (zadní dvoustránky), potvrzení o cestovním pojištění (myslim, že jim bude stačit naprosto cokoliv, kde bude vidět jméno a datum platnosti), 1 fotku a oficiální pozvání.
To se dá nejlíp sehnat na http://www.visatorussia.com; tam stačí vyplnit žádost o pozvání se stejnými údaji jako v té žádosti o vízum. Stojí to $30 a platí se online kartou (trochu jsem se bál, ale fakt to funguje a fakt si strhli jenom těch $30). Po cca dvou dnech pošlou mailem PDFko, který jenom stačí vytisknout a vzít s sebou. Ještě teda z toho opsat do žádosti do bodu 13) Název a referenční číslo turistické organizace (mělo by to bejt INTELSERVICECENTER, #0055). Později jsem ještě našel http://www.realrussia.co.uk, kde to stojí jenom £15.
Přines jsem to tam všechno (tj. 4 papíry, pas a fotku) a bez problémů (narozdíl od jiných lidí ve frontě) si to vzali a po deseti dnech jsem si opět bez problému vyzvedl hotový vízum (prokazujete se potvrzením o zaplacení). Česky tam moc nemluví. Kdyžtak je plno informací i na stránkách ambasády (http://www.czech.mid.ru/cz/).
Při pobytu v Rusku na jednom místě 3 a víc dnů je potřeba se nějak registrovat…měl by to za vás udělat hotel, ale v žádným předpokládám nebudete…no popravdě víc nevím; já se tomu ve vlaku vyhnul a i při opouštění Ruska ve Vladivostoku bez žádného záznamu o registraci nic neříkali.
Pokusím se velice stručně shrnout dosavadní poznatky o aplikované korejštině.
Takže písmo (hangul) – jak jsem už říkal, je fakt jednoduchý! Neříkám, že jsem odhalil už úplně všechny vychytávky a nepravidelnosti, to vůbec, ale pro čtení názvů měst, zastávek, jmen apod. to bohatě stačí.
Každý symbol se skládá z 2-4 podsymbolů…nejčastěji jsou tam 3. Většina podsymbolů odpovídá 1:1 nějaké vyslovitelné hlásce nebo skupině hlásek; problémem jsou akorát znělé/neznělé souhlásky (R/L, B/P, …), které se píší stejně a čtou podle okolí (proto mají naopak problémy vyslovovat je pak v angličtině).
Nebudu tady psát kompletní seznam podsymbolů, ukážu to na pár příkladech a zbytek si můžete najít někde na wiki.
아주 – tohle je Ajou; čte se to a-džu. Dvě slabiky, dva symboly. V tom prvním je kromě A (ㅏ) ještě ㅇ, což se normálně čte jako „NG bez G“, ale v tomhle případě se jedná o jakýsi levostranný padding. No a džu už je jednoduchý; ㅈ je DŽ a ㅜ je U.
수원 – s tímhle mám pořád trochu problém. ㅅ je v pohodě S, ㄴ je N, ㅓ EO a zbytek znáte…výslekdem je Su-won. Znak pro W není, čte i píše se to tak nějak jako U (Su-uon). Každopádně se slabika won vyskytuje dost často (won, Su-won, I-tae-won, Won-ju,…), takže se to přinejhorším dá zapamatovat.
도라산 – tohle je už snadno čitelný Do-ra-san. Tam může být problém akorát s tím, jak číst ㄹ, jestli jako R nebo jako L…
Co se korejštiny týče, umím a používám zatím akorát děkuji – „kamsamidá“ a dobrý den – „aňija sejó“, což se často slije na „aňasejó“. Strašně dobře se to poslouchá; zejména, když se bavěj holky, tak hodně mění výšku hlasu…
Korejská jména – unifikovaně se píší jako 3 symboly a i v přepisu se zachovává za normálních okolností pořadí. První symbol je příjmení! Nejčastější příjmení jsou tady Kim, Park a Lee…a jakože fakt nejčastější, narazíte na ně všude.
Kim se píše 김. Následují dva symboly pro křestní jméno, kterým většinou naše kamarádky a kamarády oslovujeme, pokud se nedohodneme jinak. Navíc se dost často nerozlišují ženská a mužská jména.
Příklad: 김승희 se přepíše jako Kim Seung Hee. Když to narvete do Facebooku, najdete plno kluků a plno holek. Seung Hee se čte dost blbě i když umíte korejsky. Musel jsem to hodně oposlouchat a přijatelná varianta je Siní 🙂
Křestní jméno 지민 se čte mnohem snáz…přesně znak po znaku…Džimin. To samý 민주 – Mindžu.
Šílený. Dost velká anarchie, ale kupodivu to docela funguje.
Semafory jsou, a teď pozor, až ZA křižovatkou. I tak nejsou směrodatný; když si řidič myslí, že to půjde, tak není problém jet na červenou. U semaforů jenom kvůli přechodům si to myslí vždycky. Chodec tu opravdu přednost nemá; nezbývá mu než čekat nechutně dlouho (u nás před školou průměrně 2 minuty) na zeleného panáčka a pak se při přecházení pořád rozhlížet a tipovat, odkud pojede ten, kdo si myslí, že to na červenou půjde. Tak jako tak jsme tu ještě neviděli žádnou nehodu.
Autobusy už jsem zmiňoval; jezdí jich tu fakt šíleně moc. Konečně jsem si koupil tu čipovou kartu!
Zajímavým dopravním prostředkem jsou ještě taxíky; ve víc lidech vyjdou levnějc a pochopitelně pohodlnějc a rychlejc než MHD. A teď pozor, v Čechách naprosto neuvěřitelná historka – koncem února jsme sem všichni přijížděli ze všech koutů světa; každý jak uměl, ale jeden z oficiálních návodů byl dojet Airport Busem k hotelu Castle a odtud si vzít taxíka. Je to asi tak 5 minut, ale první den v Koreji netušíte vůbec nic a jste rádi, že jste na místě. No a tak se na kolejní nástěnce objevil vzkaz od Dormitory Administration, že student, který zaplatil taxíka místo 5 000 wonů omylem 50 000 wonů, si má dojít pro ten přeplatek na vrátnici! Prostě neuvěřitelný.
S kolama je to teď, když je zima, docela slabý. Akorát je tady většinou používají na krátké vzdálenosti a nikam na výlety s nima moc nejezdí. Je tady podél chodníků něco jako cyklostezky; uvidíme, jak to bude vypadat v létě. Na silnici bych tady s kolem asi nevjel.
