Ztracen v Koreji

Tyvado, typicka ceska vesnice, jsem temer doma! Nakonec jedu primym Eurolines az na Florenc, neco po devaty jsem tam. Juchu!

Viden! Hura, to snad neni mozny, jsem z toho indickyho hellu vysvobozenej! Royal Jordanian fakt luxus, tak dobre jsem se dlouho nenajed 🙂 Akorat jsem v Amannu malem zaspal navazujici let…prece jenom jsem si v Delhi na letisti usnout nedovolil, takze ziiiv. Jo a Viden je snad prvni letiste, kde jsem nasel free wifi; konecne to nekoho chytryho napadlo!

Ted asi pockam na Eurolines v 16:45 do Brna a do pulnoci bych teda moh bejt doma (nejspis SA).

Tak ted to vypada velice nadejne na prijezd v pondeli; snad se zase nic neposere a Royal Jordanian budou mit pekny letusky. Drzte palce!

Tak jsem na FRRO dobeh s dopisem z ambasady a tam mi, trada, oznamili, ze protoze jsem priletel do Trichy, coz je prdel kdesi na jihu, jim musi poslat FAXEM dotaz, jestli je to opravdu tak a oni jim FAXEM i odpovi. Je potreba pripocist konstanta nechutny indicky lenosti a neschopnosti a vychazi to tak, ze se sice muzu stavit zeptat zejtra, ale nejspis se mi akorat vysmejou a bude to v utery.

Buzny hnusny liny indicky neschopny! Z letiste me poslali na FRRO, z FRRO na ambasadu…tak tady litam jak kreten sem a tam a dneska doma fakt nebudu.

Jak jsem posledne avizoval, razim domu. Ne ze by asi neslo pokracovat, ale uz jsem se rozhod. Navic jsem nasel docela levnou letenku hned na zejtra, takze ve stredu do pulnoci budu v Praze.

Ted to muzu priznat – muj nahradni plan cesty z Pakistanu byla Karakoram Highway s prejezdem do Ciny (zbyl mi jeden vstup) a odlet z Urumqi.

Taj Mahal celkem usel, ale Agra je tak hnusny mesto, ze se to k sobe vubec nehodi. Cesta autobusem trvala silenych 5 hodin, takze I kdyz jsem jel ve tri rano, zadnej vychod slunce se pro me nekonal. Cesta zpatky byla jeste horsi, protoze jsme dve hodiny jenom popojizdeli zacpou. Proto mi ujel vlak do Amritsaru.

Vymyslel jsem nahradni reseni a mel v planu chytnout dalsi, kterej ale jel z jinyho nadrazi. Tak jsem nastoupil na pulnocni elektricku objizdejici vsechny nadrazi.

Tady prichazi zlom a duvod, proc letim z Delhi v nejblizsi dobe domu. Na New Delhi naskocila do mych dveri rozjizdejiciho se vlaku skupinka cca 5 typku, chvili zevlovali a pak me normalne prepadli. Byli tam jeste asi dalsi 4 cestujici, ale vubec mi nepomohli a jenom cumeli. Rval jsem se statecne, nakonec jsem je z vlaku vyhazel. Bohuzel jsem neubranil penezenku a hlavne pas, takze nikam nemuzu. Fotak i vse ostatni mam a jsem v poradku.

Zbytek noci jsem stravil neco nepredstavitelnyho po policejnich stanicich; nikdo me nechce, protoze se to odehralo na hranici dvou okrsku a nikdo mi nechce napsat do hlaseni kradez (furt mi vnucujou ztratu). Ale uz jsem je nekolikrat serval a vypada to nadejne. Budu muset jeste vyresit indicky vizum do druhyho pasu a pak me doma mate ani nemrknete!

Tak v patek jsem na Taj Mahal nevstal 🙂 Nezbylo mi nez stravit dalsi den v Delhi. Dopoledne jsem stravil hledanim kazasske ambasady; vizum by ale bylo nejdriv v utery, tak jsem se na to vykaslal. Momentalne mam velice ultimativni nahradni plan (misto Iranu), ale radsi si ho necham zatim pro sebe. Zacatkem zari bych mel ale byt zpatky na puvodni trase v Istanbulu. Stale chci jet pres Belehrad a navstivit tam Milicu 🙂

Ve zbytku dne jsem vymet muzeum – zeleznicni samozrejme. Pak jsem zainvestoval jeden a pul denniho rozpoctu na Indii a koupil si LP Pakistan. Hned mam co cist a mnohem vic tusim, co me ceka.

Vecer teda nocni vlak do Kalky; nic zvlastniho. V Kalce jsem si koupil noseat na uzkokolejku do Shimly. Bohuzel byl zrovna nejakej velkej statni svatek a tak jeli do Shimly uplne vsichni. Indicke drahy sice prekvapily a hodne spoje posilily, bohuzel ale jenom rezervovane vagonky. Takze jsem se proste nevesel 🙂 Vyrazil jsem na silnici, nejakej straznej mi stopnul spravnej bus a jel jsem…no taky noseat samozrejme. V Shimle hafo lidi, pripraveny podium a na naves pruchod ramem. Vsechny hotely plny, ale nakonec me ubytovali luxusne se snidani v YMCA. Vyrazil jsem vyzkouset mistni streetfood, ale zaclo prset a prselo prakticky celej zbytek dne. Tak jsem si to tam prosel (taky pekny, ale na Darjeeling to nema) a k veceru vyrazil do kina na Harryho Pottera. Bohuzel v hindstine a s naprosto ignorantskym promitacem, ale za dvacku lepsi nez nekde moknout nebo sedet na pokoji 🙂

Cestou zpatky jsem se rozhodne chtel svezt tim vlackem a tak jsem vyrazil hned na ten prvni ranni. Povedlo se! I tak jsem sedel klasicky na krosne u zachodu 🙂 Cesta ale fakt pekna.

Z Kalky jsem si koupil dalsi noseat do Delhi. Hned jsem bezel k vlaku zasednout aspon posledni kousek chodbicky…a on byl skoro prazdnej! Sednul jsem si k oknu a vsech jsem se ptal, jestli jsem tu spravne. Jako pak se to zaplnilo zase az po strop, ale ja sedel (zlata krosna, na tenhle hardseat muj zadek nejak neni stavenej).

Takze ted jsem zase v Delhi a cekam na prvni bus ve tri rano do Agry. Odpoledne musim zas zpatky a hura nocnim vlakem do Amritsaru.

Hned po veku se me tady ptaj, jestli jsem zenatej 🙂 Jako v podstate vek na to asi i mam…ale to je vsechno 🙂 Dneska me teda ve vlaku balil jeden fesak, ale bohuzel nebyl muj typ.

Uz jsem prisel na puvod tech hnusnych cervenohnedych „osranych“ rohu a koutu – ty prasata tady totiz moc nekouri, ale misto toho ten tabak zvejkaj a pak vsude flusou ten humac. Vypada to fakt desne. Taky se tady vsude, naprosto vsude, valej lidi a psi; caso tezko rict, jestli zivi. A porad po mne nekdo chce penize; zejmena ve vlaku chodej zebraci sem a tam. Na zadny figle taxikaru ani riksaku ani cestovek jsem zatim neskocil, vsechny „Hello where you go?“ ignoruju a chodim pesky. Ptam se zasadne jenom policajtu a ochranek; ti vetsinou rozumi, vi, jsou i ochotni a nemaj duvod me nejak cilene dezinformovat. Zatim mi to funguje bezvadne.

Delhi. Tak jsem fakt rad, ze jsem to Varanasi vynechal, protoze I Delhi je typicky hnusny indicky mesto. Celou Indii se parim v pohorach, ale v mych deravych sandalech se mi do toho humace zrovna dvakrat nechce. Metro jakoby sem nepatrilo; je fakt pekny a cisty.

Cesta vlakem nemela chybu; natoze jsem byl na zacatku kdesi na waitlistu, tak jsem vyfasnul horni postel a 4 kocky k tomu 🙂 Pak se na me jeste dorazily podivat dalsi 3, hehe. Byly to holky Sikkimsky (stat severne od Darjeelingu), tj. zadny tlusty indicky seredy (bohuzel je to casto pravda a nekdy docela chapu kluky, co se tady vodej za ruce). Myslim, ze by stalo za to predelat rezervacni formular; misto pozadavku na horni/dolni postel by se uved pocet pozadovanych spolucestujicich kocek. Vychytanej indickej rezervacni system (bezici na 64bitovym mainframu Zeus) by si s tim urcite poradil.

Tak teda Delhi. Meli jsme fajn zpozdeni, takze jsem akorat sehnal mapu, zjistil, kam jet, nasel metro a dojel pred iranskou ambasadu pul hodinky pred otevrenim. Po tri ctrvte hodine se zaclo konecne neco dit a otravenej vratnej me pustil dovnitr (bez krosny). A vitez souteze o sympataka dnesniho dne – jediny urednik konzularniho oddeleni. Vysvetlil jsem mu muj problem s pozvanim v Bangkoku a snazil se ho pozadat pouzit neco jako telefon nebo fax, aby se to hnulo. Tak mi oznamil, ze si budu holt muset pockat a zacal si zas cist noviny a dal me ignoroval. Tim davam Iranu posledni sanci; jestli se mi nepovede sehnat vizum v Pakistanu, tak na nej prdim z vysoka (ono mi ostatne nic jinyho nezbejva a fakt me to dost stve, protoze to je proste momentalne jedina rozumna spojnice s Evropou); na dalsi stat neochotnych lenochu nemam naladu.

Tak jsem pak stravil 4 hodiny na netu a pomerne marne se snazil vymyslet alternativni cestu. Letet z Pakistanu ma cenu jedine rovnou do Vidne…nejaky hopsani pres arabskej poloostrov je docela drahy a taky tam chtej viza. Jeste prichazi v uvahu Kazachstan 🙂

Ve zbytku dne jsem se ubytoval (fakt nechci videt guesthouse, co se nedostal do LP) a vyrazil okouknut slumy. Docela dobry, taky jsem cestou potkal Red Fort, ktera je ale do 15. srpna z bezpecnostnich duvodu zavrena. Vubec tady na kazdym rohu stoji prislusnik se samopalem, pred nadrazim jsou strilny z pytlu s piskem a do Mekace musite projit temer osobni prohlidkou (ano, byl jsem jednou v Mekaci 🙁 potreboval jsem nutne rozumnej zachod).

Zitra jedu na Taj Mahal; snad nebude taky zavrenej. A na vecer mam koupenou jizdenku do Kalky a pak trada do hor do Shimly, juchu!

Mel jsem zas rejzi; jo tady se ji prevazne rukama (resp. pravou, protoze leva je na druhej konec traviciho traktu), coz teda nezvladam a bezva, ze s sebou mam svoje hulky 🙂 Ta rejze dneska byla ale luxusne sypava, zadna hulkova splacanina (to je vzkaz zejmena pro rodice).

Uz se zase vezu vlakem. To trochu nastinuje, ze v Nepalu nejsem, ale poporadku.

Vcera jsem sel na vylet na Tiger Hill. Bohuzel I odtud bylo diky mrakum a mlze videt kulovy. Navic poprchavalo a vubec bylo hnusne. Proto jsem vyuzil pritomneho stanku a dal si caj…v pustine v 2500 metrech caj za 3 rupie (tj. jednu korunu), to je fakt drsny. Cestou jsem prosel armadnim prostorem, kam me nejdriv uniformovani prislusnici u brany pustili, abych ho nemusel obchazet, ale pak me jini prislusnici zase rychle vyvedli, ze tam nemam co delat; to je typicky indicky.

V Darjeelingu mam projity snad vsechny ulicky, ale porad me neprestava uchvacovat. Vyzkousel jsem nejaky tibetsky jidla, dopral si dve luxusni snidane s vyhledem (na mraky) a vubec si uzival takovou malou dovolenou. Zustal jsem tam 3 noci; to je co si pamatuju uplne nejvic na jedno misto v cely my historii nezavisleho cestovani 🙂 Fakt bych se tam chtel jeste vratit, nejlepe az nebude prset a bude neco videt.

Dneska rano jsem volal do Delhi na iranskou ambasadu; fakt neco. No kazdopadne moje pozvani jeste nedostali a vizum bude stat 4000 rupii a trvat 3-4 dny. Me fakt jebne! To mi zas zkazilo den; diky podelanymu iranskymu vizu nemam vubec zadnou flexibilitu. No kazdopadne jsem to stale chtel vzit pres ten Nepal.

Na „autobusaku“ jsem se dovedel, ze dneska je stavka a nic nejezdi 🙂 Sice jsem hodne naucenej podobnym kravinam neverit, ale byla to fakt pravda. Nakonec se nas seslo 5 a tak jsme jeli zas dzipem, o neco draz samozrejme. Cestou jsme na par hodin uvizli v silnicnich blokadach stavkujicich a do Siliguri nas nepustili vubec. Bylo to pomerne adrenalinovy, protoze nas ridic se z kopce snazil dohnat zdrzeni ruznyma zkratkama apod. A rozvasnenej dav, kterymu moji indicti spolucestujici vysvetlovali, ze spechaj na vlak, taky nebyl uplne prijemnej. Ale prezil jsem a od zacatku Siliguri to az do NJP dosel. Cesta do Nepalu padla, protoze diky stavce se nebylo jak dostat na hranice a pravdepodobne I celnici stavkovali. To by byl jeden den v haji stravenej v totalni dire, tak jsem vyrazil na nadrazi.

Fakt me teda prudi informacni system na nadrazich; vetsinou spociva v jediny tabuli, kde je v jednom radku napsanej par vlaku (to jeste beru), ale u nich jenom jeho jmeno. Kam sakra jede takovej Brahmaputra Mail? Nebo Darjeeling Mail; ten sice prikladne nese jmeno stanice…ale bohuzel do ni vubec nejede. Vsechny prepazky samozrejme s silenou „frontou“ aneb predbehni koho muzes. No nakonec jedu tim Brahmaputrou do Delhi a koupil jsem si tistenej jizdni rad; konecne neco rozumnyho.

Na Varanasi kaslu; nejak uz jsem videl indickyho hnusu dost. Takze budu ve ctvrtek rano v Delhi, hned pobezim na iranskou ambasadu a uvidim. Behem pripadnyho cekani na vizum vymetu Agru, Shimlu a treba jeste neco. Ale v utery uz bych chtel bejt na ceste do Pakistanu.

Jeste par poznatku – je to tady samej cumil. Ze vsichni cumi na me uz jsem si zvyk davno (i kdyz tady je to fakt dost neprijemny), ale tady proste plno lidi nema co na praci a tak je dokaze fascinovat prace jinych (klidne cely hodiny).
Chlapi se neustale drbou v rozkroku.
Nikdo nikdy nema nazpatek, to me taky dere. I na podelanym zachode, kam chodi jeden za druhym a stoji jednu rupii…tak na mou desitku mi proste nejsou schopny vratit. Taky jsem se naucil nepouzivat penezenku; v levy kapse mam zmuchlany papirovy a v pravy kovaky.
Holit jsem se neprestal; nema to cenu, stejne me poznaji. Ale jinak se snazim zapadnout docela uspesne; zejmena v ty Kalkate to bylo potreba. Sebevedomej a rychlej krok I kdyz netusim, kam jdu. Nejvic to bohuzel odnasi foceni; ze slumu nemam ani jednu fotku. Proste to neni zoologicka a ja se rozhodne citim lip zapadajici 🙂

Muj prvni dojem z Kalkaty byl tak silnej, ze jsem ani nenapsal o nicem jinym 🙂 Jdu to napravit.

Cesta nocnim autobusem byla prekvapive v pohode; nejenze necestovalo vic lidi nez sedacek, ale i jsme dorazili do Bangalore v rozumnou ranni dobu, takze jsem se akorat zorientoval, dopravil na nadrazi a vesele se postavil do fronty na jizdenky. Jak jsem uz psal, uspesne jsem ziskal misto v totalne vyprodanym vlaku do Kalkaty.

Bangalore je IT centrum Indie…no asi byste to nepoznali; neni o moc min osklivy nez typicky indicky mesto (ano, podobnost s typickym cinskym mestem existuje). Ale tak podle LP melo byt hezci nez Chennai a jinam nez do tehle dvou mest se z Trichy moc dostat nedalo 🙂 Tak jsem si ho cely prosel, samozrejme nejaky pamatky me neberou, takze jsem vymet vsechny slumy a zajimavy kouty. Taky se kvalitne najed a prozkoumal moznosti dalsiho postupu. Zjistil jsem, ze vlaky z NJP do Darjeelingu jsou do nedele zruseny, ale nevedel jsem proc.

Vecer jsem teda nased na vlak do Kalkaty. Trida sleeper je fakt neprekonatelna v pomeru cena/vykon. V jednom oddilu spi 8 lidi; 6 jako u nas v lehatkovym a dva naproti bokem jako v ruskych plackartach. Takze celkem rostovacka, ale porad luxus v porovnani s noseat, pro ktery je vymezeno casto jenom velmi malo vagonu a cpou se do nich vsichni, na ktery nevysla rezervace. Videl jsem cpani v Kalkate a v porovnani se cpanim v Cine je to fakt masakr. Ve vlaku rozhodne hlady ani zizni neumrete; porad tam chodi sem a tam nekdo a neco nabizi. Jako fakt porad.

Jeste k cenam – vetsina veci je tu levna i na koruny; akorat v rupiich je to trojnasobek. Takze kdyz kafe ve vlaku stoji 5 rupii, jeho cena v prepoctu je cca 1,70,- Kc. Fakt husty, budu muset prepocitat rozpocet.

Kdyz jsem se v Kalkate vymotal z mist, kde se sere na ulici, docela se mi i libila. Proste se tam zastavil cas tak nekdy pred sto lety; prisel jsem si  jako pan Fogg na ceste kolem sveta za 80 dni (a uzival jsem si to). Cesta z nadrazi Howrah na nadrazi Sealdah pesky s krosnou v osum vecer jenom podle tusenyho smeru tou nejuzasnejsi spleti temnych a spinavych ulicek plnych lidi s dvoukolaky, riksami, bednami nebo jen tak byla ten nejlepsi dojem z Kalkaty.

Vlakem to melo byt jenom pres noc; nechapu jak jsme mohli sehnat 4 hodiny zpozdeni a do NJP tak prijet az v poledne. Nebyla tak jina moznost nez jet z NJP do Darjeelingu sdilenym jeepem, coz ale i tak bylo naprosto super. 4 hodiny jizdy a 2 km vyskove s luxusnim vyhledem; parada. Zeleznicni trat vede prakticky celou dobu podel silnice (resp. ji cca 170x krizuje), ale vypadala dost nepouzivane.

V Darjeelingu jsem zjistil, ze kvuli sesuvu vlak do odvolani nejezdi; jezdi jenom vyletni vlacek pak kilaku tam a zpatky 🙁 Tak jsem se ubytoval…mam pro sebe dvouluzak s vlastni „koupelnou“ za 150 rupii 🙂

Dneska jsem se provez tim vlackem; zatim nejspis ten nejlepsi zazitek z cele cesty po Asii. Uplne se mi vybavil jeden clanek ze Zeleznicare, kterej jsem kdysi zasnene cet a neveril, ze bych si ho moh prozit i na vlastni kuzi. V Darjeelingu se mi neskutecne moc libi. Je tady prijemne chladno, ne moc lidi, ohromne pekny holky (za to muze vliv blizkyho Tibetu) a tak vubec. Proste uzasny! Vsechno jsem si tady prosel, parkrat se ztratil…ale co. Tady bych i zustal. Ochutnal jsem plno mistnich jidel, mnam.

Ted zvazuju dalsi postup; bohuzel je zrovna obdobi destu, takze tu kazdej den prsi a jsme porad v mrakach a Himalaje videt nejsou; takze se mi na nejakej vicedenni trip ani moc nechce. Ale zpatky do toho indickyho hellu se mi taky nechce. Koukam na mapu a dalo by se jeste jet pres Nepal 😉 Jeste to promyslim a dam vedet.

Tak jo. Povedlo se mi sehnat lehatko ve vlaku s cca stovkou lidi na waitlistu; aneb jedina vyhoda toho, ze jsem turista. Taky fajn, ze lehatko pres celou Indii vyslo na ani ne dve stovky 🙂 Kazdopadne ted jsem v Kalkate, reknete wow.

Moje aktualni dojmy jsou teda maximalni zhnuseni. Fakt se tu sere kdekoliv na ulici, vsude plno odpadku, celkem nic k videni. Podarilo se mi opet nacpat do nocniho vlaku smerem k Darjeelingu takze tu vic jak jedno odpoledne nebudu. Doufam, ze v horach na me Indie zapusobi lip; protoze tohle je fakt sileny.

Zdravim z Indie. Uspesne jsem priletel rano z Kuala Lumpur do Tiruchirappalli. Je to tady vazne husty, prisel jsem si dost ztracenej. Ale nejak to pujde, uz se mi povedlo vydolovat rupie z bankomatu, koupit si nejaky jidlo, najit nadrazi, zjistit, ze vlaky (resp. cokoliv lepsiho nez noseat) jsou beznadejne vyprodany a posleze koupit jizdenku na nocni bus do Bangalore. Sice nevim co tam, ale nekupte to za tu cenu. Musim se nejak rychle dostat do Agry nebo Varanasi, odtud do New Jalpaiguri a Darjeelingu a pak zpatky do Dilli. Nic vic toho asi nestihnu, musim si nechat par dni na ty blby iransky viza. Pozvani prej zkusi preposlat, tak uvidim.

Jeste mam rozepsanou zaverecnou zpravu z Malajsie, ale nemam ji ted s sebou (hura, Indie zna neco jako nadrazni uschovna a i dokonce ubytovna); no uz tam je.

Nasel jsem primej vlak z Bangalore do New Jalpaiguri! Akorat koukam vlaky do Darjeelingu jsou az do soboty zruseny, takze si udelam jednodenni zastavku v Kalkate. Ale tak nejak mi to vychazi ze prvni noc nekde mimo vlak nebo bus stravim az v Darjeelingu v nedeli…

Jeste jsem chtel trochu rozvest tu dzungli 🙂 Ten narodni park nejak vubec neni delanej pro individualni cestovatele a tak prvni problem je najit v zaplave budek agentur skutecny oficialni vstup. O moznosti nechat si nekde veci taky v zivote neslyseli, tak jsem se k bumbunu vlacel cca hodinu a pul s plnou polni. Znaceni taky nic moc, ale nasel jsem to. Problem byl s vodou. Tah jsem s sebou 3 litry, z cehoz jsem pulku vypil hned po prichodu 🙂 Obleceni jsem propotil naprosto neskutecne, tricko se dalo luxusne zdimat a o pas jsem se fakt bal. Zbytek dne jsem chodil bez veci jenom do okoli – mj. do super jeskyne s netopyrama. Tam jsem ale asi na hodinu uviz mezi dvema skupinama vyletniku ve flipflopech 🙁

V bumbunu nas spalo 6, mj. i Tomas z Kosic. Jo a taky jeden Nemec, kterej celou dobu nezavrel pusu a asi i diky tomu jsme krome svetlusek zadnou zver nevideli. Ale vyspal jsem se paradne; do deviti se mi to za celou dobu snad jeste nepostestilo. Vlhkost vzduchu byla teda maximalni; ani trochu to neuschlo a navlhlo i to dosud suchy.

Canopy walkway byla fakt super i kdyz zhruba polovina je ted kvuli oprave nepristupna. Cestou zpatky jsem potkal tlupu opicaku.

Ve dve mi jela ta lod 🙂 Vsichni turisti asi jedou lodi nahoru a busem dolu; ja to zkusil obracene a bylo to rozhodne lepsi. Jizdenky na vlak teda uz nebyly, tak jsem cestoval skoro za dvojnasobek sedolezic na krosne u zachodu, bezva!

Do Kuala Lumpur Central jsme prijeli zpozdeny, ale co no. Dojel jsem az na stary nadrazi, pak chvili bloudil, ale nakonec jsem hostel v srdci Chinatown nasel. Hned jsem vyrazil do okoli; nahodou jsem narazil na monorail, tim jsem dojel k Petronaskam (hadejte, ktery jediny den v tydnu je zavrena vyhlidka ze SkyBridge, ktera je navic zadarmo, kurnik), odtud dosel k televizni vezi, pak nejaky mesity, bazary, namesti a tak.

Zitra vstavam pred ctvrtou 🙁 Musim dojit na bus na letiste a v 7:40 letim. V Malajsii jsem stravil 5 dni, utratil 330 ringitu a taky se mi tu moc libilo. Taky tady konci moje putovani jihovychodni Asii.

Uplne jsem zapomnel – thajsky holky jsem teda cekal podle vsech recenzi o dost lepsi. Malajsky holky bez satku jsou docela hezky. Dost se bojim Indie; co jsem tady potkal nejaky Indky, tak byly casto az vosklivy 🙁

Do Jerantutu jsem dorazil nekdy okolo jedny v noci, uspesne se ubytoval a rano vyrazil busem do Taman Negara. Rozhodl jsem se pro variantu s noci v dzungli, takze jsem si zabookoval Bumbun Yong a vyrazil do dzungle. Je to tam docela super 🙂 Noc byla taky bezva, i kdyz jsme zadny zvire nevideli. Druhy den jsem vyrazil na fakt hustou provazovou lavku a pak lodi zpatky…na lodi jsem byl uplne sam 🙂

V Jerantutu jsem nechutne dlouho cekal na ten samej vlak, kterym jsem prijel. Noseat je v Malaysii drazsi nez hardseat; kupuje se az u pruvodciho s prirazkou 10 ringitu 🙁

No co, ted jsem v Kuala Lumpur a jdu na prohlidku!