Ztracen v Koreji

Ztracen v Koreji
Deníček jednoho exchange studenta z FELu

Další povedený víkend

Duben 12th, 2009

Paráda, další super víkend!

Ve čtvrtek jsme se mým buddym Sang Hee domlouvali, že v sobotu podnikneme nějaký výlet…v pátek mi napsal, že se sejdeme v 10 před knihovnou a půjdem na kopec za Suwon. Popravdě na kopec za Suwon můžeme jít vždycky a trochu jsem z toho cítil, že se potřebuje učit a navíc jít jenom dva kluci, to je naprd 🙂 Tak jsem mu úspěšně vnutil, že se potřebuje učit celej víkend a trip odložíme na jindy.

Ostatní plánovali mj. zajet do Soulu na Cherry Blossoms festival, to mě taky moc nelákalo. Chtěl jsem uskutečnit ten národní pak (Chiaksan National Park), který měl být v březnu zavřený. Tak jsem oprášil nalezené informace a konečně se znalostí korejského písma jsem si pohodlně našel spojení (fakt super věc!). Sbalil jsem si spacák, mikinu a tričko a nařídil budíka na 7:30 s tím, že stihnu autobus v 8:40.

V 7:30 jsem teda vstával a Justus šel tou dobou akorát spát 🙂 Vyrazil jsem ztichlým campusem k zastávce; problém je, že autobusy na autobusák nejezdí přímo od nás, ale až kdesi od dolní křižovatky. No prostě jsem tam bloudil a mezitím mi jich pár ujelo, nakonec jsem nased do 88ky a na autobusák úspěšně dojel…bohužel pozdě. Neva, další jede v 9:35. Jízdenku jsem úspěšně koupil (6 700) i autobus sám našel! I kdybych neuměl číst korejštinu, tak Wonju se skládá z won (to je minimálně na každé bankovce nebo tím končí Suwon) a ju…to je zase druhá slabika od Ajou; ano nějak podobně jsem se to naučil 🙂

Byla pěkná zácpa, tak jsme se sunuli přes dvě hodiny; ve Wonju jsem se tak vypotácel z autobusáku kolem poledne. Zbývalo najít autobusy MHD jedoucí do národního parku. Nejvíc se mi líbil 41, který měj dojet až úplně na sever k chrámu/klášteru Gyryongsa. Optimistický plán počítal s tím, že se tam vyškrábu na vrchol a pak po hřebeni dojdu na druhý vrchol a někde po cestě přespím. No dobře, tak ale nejdřív najít ten autobus. Po chvíli motání okolo autobusáku jsem zamířil k vlakovému nádraží, kde jsem zastávku nakonec opravdu našel (drobný hint – zastávka je i u autobusáku; stačí vyjít doleva – zpátky na hlavní silnici – a najít zastávku na protější straně). Přelouskal jsem název cílové stanice a odpovídalo to; tak jsem po chvilce čekání nastoupil do 41 a doufal, že dojedu. A taky že jo! To byl pocit! Sice byly už dvě odpoledne a neměl jsem žádný jídlo, ale to půjde!

Vystoupil jsem a ještě než jsem stačil nastudovat nejbližší plánek, hnala se ke mně nějaká mladá paní a prý jestli se nechci připojit k ní a jejímu příteli. Tak jsem jako chvíli přemejšlel, co mají za lubem…ale pozvali mě na oběd a povídali jsme si o všem možným. Fakt neskutečný! Přijeli se podívat jenom na klášter, takže jsme spolu strávili cca hodinu a pak jsem se vydal sám směrem k vrcholu.

Brzo jsem zjistil, že směrem nahoru jdu (ve tři odpoledne opravdu kupodivu) jenom já. Potkával jsem tak lidi jenom v protisměru; milé paní mi dokonce vysvětlily, že to nemám šanci stihnout. No co, uvidíme, psali tam na vrchol 2:40; v půl šestý je ještě světlo. Nahoře jsem byl už v půl pátý! Potkal jsem tam jenom jednoho pána, který neuměl anglicky ani slovo, ale tak jsme se navzájem vyfotili, pokochali se rozhledem a pak…to mi neuvěříte…mě pozval na večeři. Normálně vytáhnul z baťůžku spoustu malých krabiček a pytlíčků, všechno to rozbalil, oddělil mi půlku rejže a jedli jsme! Úžasný! Ještěže umím korejsky aspoň poděkovat!

Pak jsme se rozloučili a já se vydal na hřebenovku. Vypadalo to moc slibně, světla pořád dost, sil taky, cesta pěkná, míst na spaní okolo cesty hafo. Radost mě přešla na dalším rozcestí, kde se ukázala hřebenovka momentálně jako zavřená a nebyla jiná možnost než zase zklesat dolů…no bezva. Klesání byl fakt opruz, ale ještě, že jsem ho stih za světla. Dorazil jsem ke klášteru Ipseoksa a posléze až dolů na hlavní silnici. Tam už to bylo s orientací mnohem těžší, ale tušil jsem, že bych měl jít doleva. Nový plán byl dojít po silnici k dalšímu vchodu do parku a tam pokračovat. Šel jsem teda dost dlouho, setmělo se úplně. Nakonec jsem nějaký ten vchod do parku našel, ale to už byla tma jak v řiti a tak jsem ušel přiměřený kus doufajíc, že narazím na nějaký altánek; bohužel nic, tak jsem vyšplhal do svahu, našel bezva převis, rozbalil spacák a usnul.

V 7 ráno mě někdo budí 🙂 Nejspíš strážce parku, ale vypadá přívětivě, anglicky neumí, nic po mně nechce (pokuta za stanování je jinak 50 000) a zase odjíždí. Tak balím ležení a vyrážím dál do kopce. Krpál jak kráva, bohužel dorážím akorát k dalšímu klášteru a i když jsou všude šipky směrem k vrcholu, cesta je i tady zavřená. Tak to už mě fakt nebaví; rozhoduju se vyrazit dolů na autobus a strávit radši zbytek dne v Soulu. Zastávku nacházím, autobus přijíždí…tak snad dojede někam do centra. Hehe náhodně si vyberu zastávku k vystoupení…a bingo jsem zpátky před nádražím! Tomu se říká klika. Do Soulu se ale rozhoduju jet, pozor, autobusem! Takže ještě dojít zpátky na autobusák, koupit si jízdenku do Dongsoulu (teď už to vím) a postavit se do fronty 🙂 Tradá a jedem!

V Soulu jsem se rozhod konečně navštívit nějakej ten palác; přece jenom by bylo blbý je úplně vynechat, když už jsem tu byl tolikrát. Tak vzhůru metrem k paláci Gyeongbokgung! Dorážím tam akorát před dvanáctou, tak jsem svědkem ceremonie střídání stráží. Pak si za 3 000 kupuju vstupenku a cca dvě hodiny bloudím celým komplexem…fakt pěkný.

Další program plánuju tak, abych byl na šestou v české hospodě na velikonočním srazu. Nenapadá mě nic lepšího než jít pěšky přes celý Soul až do Itaewonu. Zastavil jsem se u české ambasády a celkově viděl už poměrně velkou část Soulu. Itaewon je čtvrť pro cizince; jsou tu všechny nápisy i v angličtině, restaurace všemožných světových kuchyní a hlavně plno divných týpků ze všech koutů světa. Nelíbí se mi tady, rozhodně nedoporučuju se tady ubytovávat a ani nemá cenu sem jezdit; to už rovnou můžete zůstat v Praze. Snad jenom antikvariát prodávající Lonely Planet ještě navštívím.

Akorát to vyšlo, tak hurá metrem k Hongik University a do české hospody. Znova se tam potkávám s Petrem a jeho kamarády ze SNUTu. Ruinuju rozpočet gulášem a dvěma plzněma (ne ne radši se neptejte na cenu). Slavíme Velikonoce!

Po fajn večeru vyrážíme domů; překvapivě je to ke SNUTu jenom o málo kratší cesta než do Suwonu. Už jsem nějak rezignoval na cestování metrem až na Suwon Station a pak 720kou…jedu na Gangnam a doufám, že tam nebude moc velká fronta na autobusy…

Fronta je…hehe a na jejím konci stojí Yuna! To mám dneska šťastnej den. Se znalostí počtu spojů do Suwonu a počtu korejek, které znám jménem, si můžete snadno spočítat pravděpodobnost potkání Yuny v neděli okolo desáté večer na Gangnam Station na konci fronty 😀 Snaží se mi vysvětlit, že v Soulu pařila a spala u přátel a proto vypadá příšerně…no chvíli přemejšlim, jestli jí mám vysvětlovat, kde jsem spal já…ale jo, je z YHTC a tak to chápe!

Před Ajou jsme ještě zašli na banánovej koktejl (jahodovej už nebyl 🙁 ) a cestou na kolej jsem ještě potkal Seung Hee…nějaký skvrny na Slunci nebo co. Mezitím se mi vrátil spolubydlící Marcin z Číny a tak jsme měli na pokoji co probírat 🙂

Pár nic moc fotek:
Chiaksan National Park
Gyeongbokgung palace
Velikonoce v Soulu

Leave a Reply

Name

Mail (never published)

Website