Ztracen v Koreji

Tak tohle nemělo chybu! Naprosto neuvěřitelná akce s mým milovaným YHTC! Už jsem začínal věřit, že Travel Club znamená „Travel from Club to Club“, ale tohle mě dostalo. Doufám, že to mým popisem moc neztratí.

Pátek

18:46 – dostávám e-mail od Mina o času a místě srazu (vím akorát, že má být výlet do hor)

21:50 – náš foreign tým (Justus, Sławek, Marcin a já) se schází s Minem a vyrážíme na místo srazu

22:00 – sraz v klubovně Youth Hostel Travel Clubu; přesouváme se na stanici autobusu

22:20 – na stanici platíme účastnický poplatek 28 000 wonů a pak probíhá rozdělení do čtyř herních týmů; ani nevim jak, jsem v týmu č. 2 s nejhezčí ze všech tří účastnic jako kapitánkou

23:00 – příjezd na nádraží; určení pravidel hry (mj. po celou dobu akce se nesmí používat vlastní peníze, pít alkohol apod.) a vysvětlení programu, který úplně nechápeme, protože fakt ještě netušíme, co nás čeká. Vezeme s sebou plynové vařiče a tašky plné jídla.

23:32 – odjezd vlaku do Daejonu. Je pěkně narvanej, stojím na schůdkách,  povídám si s klukama a procházivšíma opilcema. Docela zima.

Sobota

01:05 – příjezd do Daejonu. Fakt jsme zvědaví, co přijde teď.

01:20 – přesun na náměstíčko před nádraží; vytahujeme vařiče a po týmech začínáme vařit nudle. Kolem nás se srocují místní bezdomovci. Fakt kosa, ale naprosto boží atmosféra.

02:30 – dovařeno, uklizeno. Nádobí jsme umyli na záchodech, kde se topí celou noc a tak se bezdomovci přesunuli tam a divně na nás koukali. Taky zuby jsme si tam pochopitelně vyčistili. Následuje přesun do relativně vytopeného podchodu.

02:50 – v podchodu začínáme hrát hry; první je zvířecí vyvolávaná, což je v tomhle počtu (celkem cca 25 lidí) neskutečná sranda, zvlášť když při zvířeti jedné ze slečen lehne půlka lidí smíchy na zem. Dál hrajem všechny možný hry, který se hrajou i u nás, takže nic těžkýho na pochopení.

04:00 – část účastníků usíná nebo se o to alespoň pokouší

04:45 – nádraží se otevírá a tak se přesunujeme tam; srážíme lavičky a hledáme vhodnou polohu na spaní. Fakt si to užívám 🙂

05:50 – přesouváme se na zastávku autobusu 107

06:10 – odjíždíme autobusem směr Gyeryongsan National Park. Klasická MHD, zelená vejtřaska. Obsazujeme zadní místa a se zbytkem kempujeme na zemi. Zív, usínám omotán okolo tyče. Kde jinde bych zažil spaní v MHD na zemi?

07:00 – konečná, budí nás řidič. Zív, vypadá to na krásný den; nebe je bez mráčku, akorát ta klendra! Přesunujeme se do hostelu, kde se v jedný místnosti rozplácne každej jak umí a snaží se trochu vyspat.

08:00 – začínáme vařit, opět po skupinkách. Akorát něčí skupinka holt ne a ne vstát žejo 🙂 Fakt si nepamatuju, co jsem to jed. Vaříme i jídlo s sebou. Po najedení se zase vracíme ke „spaní“. Fuj to je jak v opičárně těch 25 párů ponožek v jedný místnosti!

09:45 – vyrážíme na trek do hor. Středobod celého programu a zas to nemá chybu. Počasí je úplně super, tu bundu jsem si brát neměl. Potkáváme budhistický ženský klášter, vodopád a zdárně směřujeme k vrcholu (845 m n. m.). Naši korejští kamarádi šli vesměs nalehko, ale i tak byli nahoře neskutečně rychle. My evropani jsme pomalu funěli za nimi a naši pomalost se snažili maskovat za focení všeho okolo.

11:30 – nahoře hrneme po skupinkách donesený oběd; doháje zase si toho moc nepamatuju, ale určitě tam byla rejže. Fotíme se s klubovou vlajkou. Jo a nemůžu nezmínit, že za třicetiletou historii klubu jsme první zahraniční studenti, kteří se zúčastnili takovéhle klubem pořádané akce!

12:30 – vyrážíme na druhý vrchol; a tohle mi neuvěříte. Cestou v úzkým jednosměrným místě se schodama takhle pokojně stojím frontu a čekám až v protisměru sleze velká skupina korejských slečen v zeleném. Ještě, že tam bylo zábradlí, protože když procházely okolo mě, málem sletěly. Jedna sebrala odvahu a pozdravila mě a hned mi oznámila, že jsem pěknej a mám krásný hluboký oči. Tak jsem pěkně korejsky poděkoval „kansamídá“ a slečny málem sletěly podruhý. Ještě se mě projistotu zeptaly odkud jsem a „Čéko“ je naštěstí zastihlo ještě u zábradlí…fakt nářez! Jinak byl cestou boží výhled na všechny strany 🙂

13:15 – dorážíme na druhý vrchol. Furt samý strmý schody, mám toho docela plný kecky, asi jsem se málo najed. Zase se fotíme a zpíváme klubovou hymnu. Držíme se v kruhu za ruce objednoho, je to poměrně vážná událost. A hurá dolů!

14:00 – dorážíme k dalšímu chrámu. Tak ale tohle už je moc, tady se na mě někdo domluvil nebo co. Takhle tam zevluju s foťákem a nějaká pěkná slečna se při pohledu na mě zarazí a pak mi řekne, že jsem fakt pěknej a jestli mám přítelkyni…no co to je za bordel?! Jsem úplně vykolejenej, vůbec netušim co za chrám to bylo a zase skáču po kamenech dolů. Je to pořád hop a hop a hop, nemá to konce. Na další slečny se radši bojim podívat.

15:30 – jsme zpátky v hostelu, akorát v kapku větší místnosti (problém s ponožkama to rozhodně nevyřešilo). Dáváme sprchu a uleháme kde se dá.

17:00 – budíček, začínáme vařit. To mě fakt baví, občas jsem i užitečnej (utři, podej, odnes, znáte to). Jako popravdě mě trochu děsí jejich přístup, kdy např. položí celý kuře na pánev nebo měří pórek na dýlku, jestli se vejde do hrnce…ale nakonec si nějak poradili a náš tým tvoří kuřecí kousky v nějakým sosu. Snažil jsem se napsat si návod; jako většina věcí je u nás sehnatelná (rejže, kuře, brambory, cibule, listy něčeho, čínské zelí); pak ale přišel na řadu sosový základ od maminky Seung Yana…ten v Bille asi nenajdu. No každopádně se to všechno nějak nakrájelo, smíchalo a jedlo s rejží. Fakt super, moc dobrý. Samozřejmě jsme ochutnávali napříč všema týmama; např. tým 1, kde byl Marcin, měl ve svém jídelníčku kimči, kimči a kimči. Samozřejmě pokaždé jinak, ale vzhledem k Marcinovu vztahu ke kimči to byla každopádně sranda.

19:30 – uklidili jsme bordel po věčeři; taky je na místě vysvětlit, že se vařilo a jedlo přímo na zemi sharováním z jedné pánve/hrnce. Hůlky a lžíce taky tak nějak rotovaly, prostě paráda! Dalším programem byla práce v týmech, což se ze začátku zdálo jako dost velký jazykový problém. Jedním z úkolů byly skupinové diskuze na libovolná témata a následná prezentace výsledků. Jako čekal jsem dost, ale první téma „Naše kočkoidní kapitánka“ jsem fakt nevymyslel já; no každopádně plodná diskuze to byla. Dalším tématem byl třeba vztah Korejců k cizincům apod. Každý vždycky něco řek, vzájemně jsme si to přeložili a nějak napsali. Super! Dál jsme určovali nej-člověka v různých kategoriích a nakonec vymysleli a secvičili scénku! Prostě paráda, jak za mlada na víkendovkách se skautem! Nebudu napínat, naše scénka vyhrála. Její velká výhoda byla, že se u ní nemluvilo, takže ani korejská ani nekorejská část publika nebyla o nic ochuzená. Děj stál celkem za prd, představovali jsme tlupu australopytéků, jejichž vůdkyně má hlad (vůdkyně nás donutila bejt nahoře bez!). Takže jsme se snažili ulovit medvěda, ale nikomu se to nepovedlo, až jí (a to byl cca 2x větší než ona). Pak jsme si medvěda odnesli do tábora a začali tanec ohně. Já měl ale strašnej hlad a tak jsem se do něj zakous dřív než vůdkyně a tak si mě podala a ostatní se mi smáli…tím příběh prakticky končí, ale věřte, že to byla fakt sranda 🙂

21:15 – začala prezentace výsledků a scének; většina byla bohužel jenom v korejštině, takže vim celkem prd. Ale jak jsem už říkal, vyhráli jsme cenu za nejlepší scénku!

23:00 – odchod kousek do lesa na loučku, kde jsme se postavili do kruhu a byli svědky slibu nových členů (ne nás). Vážnost a posvátnost celé akce mě fascinovala. Pak jsme si každý zapálil svíčku a postupně měli něco říct (v angličtině jsme se zmohli cca na to, že jsme moc rádi, že nás vzali mezi sebe a umožnili nám strávit tak super víkend). Nakonec se zase zpívala klubová hymna a šlo se zpátky.

23:30 – už fakt nemůžu, stejně jako několik dalších lidí ulehám. Zbytek začíná hrát hry; poznávám městečko Palermo a…

Neděle

08:00 – budíček. Nějaká týmová soutěž venku ve zpívání čehosi korejsky; ujišťujeme se, že budem prd platný a ještě chvíli spíme. Pak se spaní uklidí a začínáme zase vařit. Naší skupince to trvá nějak nejdýl; zejména si nikdo není moc schopnej poradit s vykucháním nějaké mořské potvory. Já tomu moc nerozumim, bojim se, že bych to moh zvrtat, ale stejně bych to rád zkusil. No snad příště. Takže vaříme něco jako rizoto s mořskou potvorou; fakt dobrý, ale nějak toho teda nebylo moc.

11:00 – uklízíme po vaření. Našla se nějaká cibule (v dlouhém provedení) a tak hrajem kámen, nůžky a papír o to, kdo ji bude muset sníst. Chutná mi to a tak mu s tím pomáhám. S feferonkama už to bylo horší. Dalším a posledním bodem programu je psaní do „deníčků“. Každý jsme dostal brožurku o akci, bohužel kompletně v korejštině. Každopádně tam jsou asi 4 stránky volné pro vzkazy od ostatních. Deníčky tak rotují po místnosti a píšeme si vkazy. Napsat něco mým pěti soutýmákům ještě jakž takž zvládám (když mi je někdo ukáže podle jména na deníčku), ale ostatním píšu vesměs to samý. V mém deníčku se toho sešlo! Bohužel většina je v korejštině 🙁

13:00 – poslední úklid a odchod na autobus. Na zastávce ještě hrajeme další bezva hry. Jedna z nich vypadala tak, že 4 členové týmu se postavili před ostatní a dostali 4 kelímky s pitím; jenom jedno bylo dobrý, ostatní hnusy. Úkolem ostatních týmů bylo uhádnout, kdo vypil ten dobrý, takže cílem těch čtyř bylo tvářit se pokud možno jinak než jak chutnal obsah. Zbyl na mě hnus, no. Ale neuhádli nás. Další hra spočívala v co nejrychlejším snědení citronu ve třech lidech.

14:15 – odjezd autobusu; opět seskládaní kde to šlo. Usnout se mi ale nepovedlo.

15:15 – odjezd vlaku. Zase narváno, zase stojíme u záchodů, paráda. Pořád někdo chodí sem a tam, grrr. Nechávám si přeložit korejské zápisky v mém deníčku. Nejoriginálnější vzkaz byl asi od J-Dragona – prý je bezva, že jsem přived 3 kamarády (původně jsem byl členem klubu jen já a pozval jsem je na tuhle akci), ale co sakra takhle nějaký holky?! To mě dostalo 🙂 YHTC má holek a pěkných dost; ale téhle akce se holt zúčastnily jenom 3 🙁 Snad to bude příště lepší.

16:45 – příjezd do Suwonu. Před nádražím zpíváme klubovou hymnu a loučíme se. Je mi smutno 🙁

To je asi tak všechno; i tak je toho dost. Fotky najdete zde. Srování s Octogintou neberte úplně vážně; ale celkem to bylo fakt cca 44 super hodin a některé prvky jsou společné (třeba pěkný holky v týmu) 😉

Pokud se rozhodnete pro Ajou a rádi spíte v podchodu, vaříte v noci na náměstí, hrajete ujeté hry a chodíte po horách, je pro vás YHTC jasná volba!

English description of the YHTC’s Rooster-Dragon Mountain trip can be downloaded here.