Ztracen v Koreji

To byl teda víkend. V pátek odpoledne jsem váhal, jestli se zúčastnit akce YHTC nebo radši předstírat učení na sobotní test…teď už vim, že jsem s nima měl jet; dopadlo by to stejně. Testy v sobotu jsou tady prej normální. Vůbec jsem tady nějak špatně; korejští studenti jsou obecně naložení buď v knihovně nebo v lihu. Asi se fakt budu muset začít učit! 🙁 Na testu nic zajímavýho nebylo; na to že jsem v korejské třídě, jsem dostal protekčně test v angličtině a i mi ukázali, kam se podepsat. Fourierových a jiných transformací už mám ale fakt plný zuby!

Takže jsem měl celou sobotu zabitou. Hodně dalších lidí odjelo s AITC do Ocean Worldu, tak kolej působila překvapivě pustě. Během odpoledne jsem vygůglil dalšího Čecha v Koreji (http://vladimirberoun.blogspot.com/) a zároveň jsem byl vygůglen já 🙂 Tak jsme se s Petrem (http://vepa.wz.cz/) dohodli, že v neděli vyrazíme společně do Dorasanu.

Fuj, neděle a vstávání v 7! To budu celej den nepoužitelnej. Dojet na metro a metrem na Seoul Station, kde máme v 9:00 sraz. Dát si sraz s neznámým Čechem „v 9 na nádraží“ je tady poměrně proveditelný, našli jsme se hned.

Tak hurá koupit jízdenky do Dorasanu (2 000 wonů) a vzhůru na 9. nástupiště. Během cca hodinové jízdy do Imjingangu jsme si vyměnili úplně všechny naše poznatky o Koreji. V Imjingangu se musí vystoupit, koupit si DMZ tour (11 700), projít pasovou a bezpečnostní prohlídkou a zase nastoupit (do stejného vlaku). Dostali jsme navíc visačky s čísly. 11:00, odjezd! Vrata s ostnatým drátem se otevírají a vyrážíme na most naděje. Dorasan je kousek za řekou, takže jedeme chabých 5 minut.

Dorasan je nové, veliké a moc pěkné nádraží se spoustou nástupišť; bohužel se používá jenom to první, kam jezdí 3 páry vlaků denně. Jeden přímý ze/do Soulu a zbylé dva jenom z/do Imjingangu. Kousek odtud je něco podobného v dálničním provedení, kde se ale jezdí alespoň do průmyslové oblasti v Severní Koreji Kaesongu (i když v současné době asi ani to ne). Koreje jsou tak spojené, ale přesto propastně oddělené.

Venku na nás čeká autobus, tak sedáme a jedem. Prvním cílem je 3. tunel – jihokorejci objevili celkem 4 tunely pod DMZ vykopané severokorejci. Dostáváme helmy, sedáme na speciální vozítko a pod úhlem skoro 45° klesáme do hlubin. Bohužel se tady nikde nesmí vůbec fotit…ale i tak se nám daří udělat nějaká videa a pár fotek. Dole jdeme tunelem asi 200m a prakticky se tak konečně dostáváme do DMZ! Tunel opravdu není dělaný na naši výšku a nedovedu si představit, že bych tudy někoho plánoval napadnout s propustností 30 000 vojáků / hodinu. Helma se fakt hodila.

Dalším místem je Dora observatory. Není tam prakticky nic, jenom je odtud za ideálních podmínek dobře vidět do Severní Koreje. Bohužel dneska je nějakej opar a vidíme celkem kulový; matně rozeznáváme nejvyšší vlajkový stožár na světě stojící v neobydleném severokorejském městě. Jasně vidíme hranice DMZ a samotnou hranici obou Korejí. Jsou to zřetelné vykácené pruhy. Tady se taky nesmí fotit.

Zpátky do autobusu a zase do Dorasanu na nádraží, konec DMZ tour. Doprohlížíme si nádraží a sedáme do vlaku na cestu zpátky. V Imjingangu ještě doprohlídneme zbytek a hlavně konečně kupujeme pohledy! A pak tradá zpátky do Soulu přecpanou električkou.

V Soulu máme v plánu zajít do České hospody. Zvenku vypadá jako Staroměstská radnice, točí tam Plzeň a vaří uzený koleno. Bezva, jako doma! Víc najdete na webu http://www.castlepraha.co.kr/.

No a to je pro dnešek všechno; dovez jsem si severokorejské soju ze stánku v Imjingangu…nebo aspoň nálepka to tvrdí.

Pár fotek najdete v galerii Dorasan DMZ Trip.