Ztracen v Koreji

Konečně! Po víc jak třech měsících mého pobytu v Koreji se nám konečně povedlo domluvit se s Dooem na setkání a následně ho i zrealizovat! Naposledy jsme se viděli v létě 2007, to je něco.

Dohodli jsme se, že za ním přijedu do Incheonu, kde teď bydlí a pracuje. Díky 란, která mi našla super spojení, jsem tam byl cobydup. Měli jsme se sejít přímo na autobusáku – bohužel jsem neměl nejmenší tušení jak vlastně vypadá, tak jsem sázel na to, že tam budu jediný nekorejec, navíc v tričku Ajou University. A vyšlo to, něco po dvanácté mě našel!

Hned jsme vyrazili na oběd; na Justusovo doporučení jsem navrhnul šabu-šabu – hodně tenké (1 mm) plátky masa, které se na pár sekund ponoří do vařící vody a pak se hned jí. Bylo to fakt dobrý a pořádně jsme se nacpali. Měli jsme toho spoustu k probrání; Doo momentálně pracuje jako inspektor požární ochrany, bydlí s kamarádem, má auto a tuším říkal i něco o přítelkyni.

Incheon je poměrně hodně hnusný typicky korejský město. V podstatě nic zajímavýho jsme tam nepotkali; sám Doo to tam taky moc nezná. Tak mi ukázal mj. jeho bývalou univerzitu (Inha) a taekwondo klub.

Jedno z nejzajímavějších témat, který jsme probírali, byl (hned po holkách) život v Koreji…konkrétně jestli je normální, že typický korejec od střední studuje od rána do noci, platí plno peněz za univerzitu a certifikace, aby pak dostal práci, kde bude od rána do večera, o víkendech, s jedním týdnem dovolené ročně a ve 40-50ti letech se ho firma s velkou pravděpodobností zbaví. O tom snad ještě napíšu, protože konečně jsem se od něj dověděl fakt zajímavý a konkrétní věci. A je to fakt šílený a pro nás dost nepředstavitelný.

No abychom dali diskuzi nějaký reálný podklady, od šesti musel Doo do kanceláře dodělat nějakou práci (byla neděle). Tak jsme se v pět na autobusáku rozloučili a jel jsem zase domů. Fajn to bylo!

Zbytek fotek v galerii Meeting with Doo.