Ztracen v Koreji

Delhi. Tak jsem fakt rad, ze jsem to Varanasi vynechal, protoze I Delhi je typicky hnusny indicky mesto. Celou Indii se parim v pohorach, ale v mych deravych sandalech se mi do toho humace zrovna dvakrat nechce. Metro jakoby sem nepatrilo; je fakt pekny a cisty.

Cesta vlakem nemela chybu; natoze jsem byl na zacatku kdesi na waitlistu, tak jsem vyfasnul horni postel a 4 kocky k tomu 🙂 Pak se na me jeste dorazily podivat dalsi 3, hehe. Byly to holky Sikkimsky (stat severne od Darjeelingu), tj. zadny tlusty indicky seredy (bohuzel je to casto pravda a nekdy docela chapu kluky, co se tady vodej za ruce). Myslim, ze by stalo za to predelat rezervacni formular; misto pozadavku na horni/dolni postel by se uved pocet pozadovanych spolucestujicich kocek. Vychytanej indickej rezervacni system (bezici na 64bitovym mainframu Zeus) by si s tim urcite poradil.

Tak teda Delhi. Meli jsme fajn zpozdeni, takze jsem akorat sehnal mapu, zjistil, kam jet, nasel metro a dojel pred iranskou ambasadu pul hodinky pred otevrenim. Po tri ctrvte hodine se zaclo konecne neco dit a otravenej vratnej me pustil dovnitr (bez krosny). A vitez souteze o sympataka dnesniho dne – jediny urednik konzularniho oddeleni. Vysvetlil jsem mu muj problem s pozvanim v Bangkoku a snazil se ho pozadat pouzit neco jako telefon nebo fax, aby se to hnulo. Tak mi oznamil, ze si budu holt muset pockat a zacal si zas cist noviny a dal me ignoroval. Tim davam Iranu posledni sanci; jestli se mi nepovede sehnat vizum v Pakistanu, tak na nej prdim z vysoka (ono mi ostatne nic jinyho nezbejva a fakt me to dost stve, protoze to je proste momentalne jedina rozumna spojnice s Evropou); na dalsi stat neochotnych lenochu nemam naladu.

Tak jsem pak stravil 4 hodiny na netu a pomerne marne se snazil vymyslet alternativni cestu. Letet z Pakistanu ma cenu jedine rovnou do Vidne…nejaky hopsani pres arabskej poloostrov je docela drahy a taky tam chtej viza. Jeste prichazi v uvahu Kazachstan 🙂

Ve zbytku dne jsem se ubytoval (fakt nechci videt guesthouse, co se nedostal do LP) a vyrazil okouknut slumy. Docela dobry, taky jsem cestou potkal Red Fort, ktera je ale do 15. srpna z bezpecnostnich duvodu zavrena. Vubec tady na kazdym rohu stoji prislusnik se samopalem, pred nadrazim jsou strilny z pytlu s piskem a do Mekace musite projit temer osobni prohlidkou (ano, byl jsem jednou v Mekaci 🙁 potreboval jsem nutne rozumnej zachod).

Zitra jedu na Taj Mahal; snad nebude taky zavrenej. A na vecer mam koupenou jizdenku do Kalky a pak trada do hor do Shimly, juchu!

Mel jsem zas rejzi; jo tady se ji prevazne rukama (resp. pravou, protoze leva je na druhej konec traviciho traktu), coz teda nezvladam a bezva, ze s sebou mam svoje hulky 🙂 Ta rejze dneska byla ale luxusne sypava, zadna hulkova splacanina (to je vzkaz zejmena pro rodice).