Ztracen v Koreji

Muj prvni dojem z Kalkaty byl tak silnej, ze jsem ani nenapsal o nicem jinym 🙂 Jdu to napravit.

Cesta nocnim autobusem byla prekvapive v pohode; nejenze necestovalo vic lidi nez sedacek, ale i jsme dorazili do Bangalore v rozumnou ranni dobu, takze jsem se akorat zorientoval, dopravil na nadrazi a vesele se postavil do fronty na jizdenky. Jak jsem uz psal, uspesne jsem ziskal misto v totalne vyprodanym vlaku do Kalkaty.

Bangalore je IT centrum Indie…no asi byste to nepoznali; neni o moc min osklivy nez typicky indicky mesto (ano, podobnost s typickym cinskym mestem existuje). Ale tak podle LP melo byt hezci nez Chennai a jinam nez do tehle dvou mest se z Trichy moc dostat nedalo 🙂 Tak jsem si ho cely prosel, samozrejme nejaky pamatky me neberou, takze jsem vymet vsechny slumy a zajimavy kouty. Taky se kvalitne najed a prozkoumal moznosti dalsiho postupu. Zjistil jsem, ze vlaky z NJP do Darjeelingu jsou do nedele zruseny, ale nevedel jsem proc.

Vecer jsem teda nased na vlak do Kalkaty. Trida sleeper je fakt neprekonatelna v pomeru cena/vykon. V jednom oddilu spi 8 lidi; 6 jako u nas v lehatkovym a dva naproti bokem jako v ruskych plackartach. Takze celkem rostovacka, ale porad luxus v porovnani s noseat, pro ktery je vymezeno casto jenom velmi malo vagonu a cpou se do nich vsichni, na ktery nevysla rezervace. Videl jsem cpani v Kalkate a v porovnani se cpanim v Cine je to fakt masakr. Ve vlaku rozhodne hlady ani zizni neumrete; porad tam chodi sem a tam nekdo a neco nabizi. Jako fakt porad.

Jeste k cenam – vetsina veci je tu levna i na koruny; akorat v rupiich je to trojnasobek. Takze kdyz kafe ve vlaku stoji 5 rupii, jeho cena v prepoctu je cca 1,70,- Kc. Fakt husty, budu muset prepocitat rozpocet.

Kdyz jsem se v Kalkate vymotal z mist, kde se sere na ulici, docela se mi i libila. Proste se tam zastavil cas tak nekdy pred sto lety; prisel jsem si  jako pan Fogg na ceste kolem sveta za 80 dni (a uzival jsem si to). Cesta z nadrazi Howrah na nadrazi Sealdah pesky s krosnou v osum vecer jenom podle tusenyho smeru tou nejuzasnejsi spleti temnych a spinavych ulicek plnych lidi s dvoukolaky, riksami, bednami nebo jen tak byla ten nejlepsi dojem z Kalkaty.

Vlakem to melo byt jenom pres noc; nechapu jak jsme mohli sehnat 4 hodiny zpozdeni a do NJP tak prijet az v poledne. Nebyla tak jina moznost nez jet z NJP do Darjeelingu sdilenym jeepem, coz ale i tak bylo naprosto super. 4 hodiny jizdy a 2 km vyskove s luxusnim vyhledem; parada. Zeleznicni trat vede prakticky celou dobu podel silnice (resp. ji cca 170x krizuje), ale vypadala dost nepouzivane.

V Darjeelingu jsem zjistil, ze kvuli sesuvu vlak do odvolani nejezdi; jezdi jenom vyletni vlacek pak kilaku tam a zpatky 🙁 Tak jsem se ubytoval…mam pro sebe dvouluzak s vlastni „koupelnou“ za 150 rupii 🙂

Dneska jsem se provez tim vlackem; zatim nejspis ten nejlepsi zazitek z cele cesty po Asii. Uplne se mi vybavil jeden clanek ze Zeleznicare, kterej jsem kdysi zasnene cet a neveril, ze bych si ho moh prozit i na vlastni kuzi. V Darjeelingu se mi neskutecne moc libi. Je tady prijemne chladno, ne moc lidi, ohromne pekny holky (za to muze vliv blizkyho Tibetu) a tak vubec. Proste uzasny! Vsechno jsem si tady prosel, parkrat se ztratil…ale co. Tady bych i zustal. Ochutnal jsem plno mistnich jidel, mnam.

Ted zvazuju dalsi postup; bohuzel je zrovna obdobi destu, takze tu kazdej den prsi a jsme porad v mrakach a Himalaje videt nejsou; takze se mi na nejakej vicedenni trip ani moc nechce. Ale zpatky do toho indickyho hellu se mi taky nechce. Koukam na mapu a dalo by se jeste jet pres Nepal 😉 Jeste to promyslim a dam vedet.