Ztracen v Koreji

Tak jsem v úterý vyzkoušel kvalitu korejského zdravotnictví, konkrétně v naší univerzitní nemocnici. Pro cestu po Asii jsem potřeboval předepsat antimalarika, tak jsem si o tom něco nastudoval a vyrazil na domluvenou hodinu.

Byl jsem objednán k „obyčejnému“ praktickému lékaři na čtvrtou, ale v 15:40 už jsem měl být v centru mezinárodní medicíny. Odtud mě teda akorát dovedli o pár pater výš, kde jsem poslušně čekal, až na mě přijde řada. Moje jméno svítilo na velkém displeji a trochu jim pochroumalo formátování 🙂 Lehce po čtvrté jsem teda vešel do ordinace a vysvětlil, co potřebuju. Bohužel pan doktor byl poměrně neschopnej, zvládnul mi akorát změřit tlak, zeptat se na aktuální zdravotní obtíže a začal mi předepisovat bez jakýhokoliv ptaní Lariam. Ten je sice nejlevnější, bere se jenom jednou tejdně, ale hodně lidí mělo během jeho užívání více či méně závažné psychické problémy a zejména nefunguje v Kambodži, kde je jiný kmen malárie.

Tak jsem to milému panu doktorovi říkal (resp. nejdřív jsem se ho musel zeptat, co mi to vlastně předepisuje) a on na to, že nojovlastně…tak se hluboce zamyslel a pak z něj vypadlo, že si holt budu v Kambodži dávat pozor na komáry! Někdy lituju, že nejsem víc konfliktní…

Za tohle velký vyšetření a fundovanou konzultaci (celkem přibližně 5 minut) jsem zaplatil 30 tisíc wonů; jako student Ajou jsem dostal 6 tisíc slevu. S předpisem jsem se vydal do lékárny, kde jsem za 13 tablet Lariamu zaplatil dalších 46 tisíc.

Celkem mě tak záruka parádní jízdy na kvalitním matroši přišla na 70 tisíc (něco přes tisícovku), což není tak moc, ale budu muset ještě vyřešit tu Kambodžu…