Ztracen v Koreji

Jak jsem se už zmiňoval, jsme tu nepřehlédnutelní. Nikde tu nevidíte evropské turisty; jenom hafo korejek, korejců a nás pár exchange studentů. Takže si stačí vyjít na výlet do Hwaseong Fortress nebo kamkoliv jinam a určitě se s váma dá někdo do řeči. Po zkušenostech např. z Turecka, kde se za „Hello!“ skrývala většinou nabídka nějakého super zboží nebo služeb; z Ukrajiny, kde na nás děti občas volaly „Ahoj, dej bonbon!“ je to tady příjemná změna.

Prostě vás pozdraví, protože vám chtějí popřát pěkný den, něco o vás zjistit, poradit s mapou, procvičit si mluvenou angličtinu, atd. Je to děsně fajn. Samozřejmě se nezapomenou zeptat, odkud jste; je fakt, že to se docela omrzí na to pořád odpovídat. Ale jakmile odpovíte „Čéko“, dostane se vám uznalého pokývání hlavou, „Pracha“ a jmen několika českých fotbalistů (určitě víc než jich znám já). Někdo tam už byl, někdo tam určitě plánuje jet. Paráda. U nás by v průzkumu počítám skončila Korea asi jako provincie Vietnamu někde u hranic s USA.