Ztracen v Koreji

Na druhý pokus už jsem se co nejvíc připravil. Udělal jsem kopie pasu, alien registrace, sehnal si potvrzení o studiu z Ajou a splácal jednoduchý plán cesty s dostatečnou časovou rezervou. Na shánění jízdenek a ubytování předem jsem rezignoval a byl jsem odhodlán si za tím tvrdě stát.

Situace na ambasádě se opakovala; vřelé vítání s krajany…a pak já. Naskládal jsem mu tam do okýnka všechny papíry, pas, ID, 2 fotky. Znova se na mě nedůvěřivě podíval, znova se mě zeptal, co dělám v Koreji a co chci dělat v Pákistánu. Tak jsem mu to nějak vysvětlil, vzal si pas a někam na 10 minut zmizel. Evidentně zburcoval celou ambasádu, protože se tam seběhlo plno lidí. Když se vrátil, tak se pořád tvářil stejně nepřístupně, ale mluvil úplně jinak. Podotýkám, že s pákistánskou angličtinou mám fakt problém, navíc přes to blbý sklo se třema dírkama… Ale tak jsem pochopil, že mi vízum určitě dá, akorát mají jenom turistické s platností 3 měsíce od data vydání. To by končilo 31. srpna, což jsem měl na žádosti jako datum opuštění země a on se bál, aby mi to stačilo. Ujistil jsem ho, že mi to stačí. Tak mi řek, že bude hotové v pondělí (tj. jeden pracovní den) a že mi ho dá zadarmo (standarní cena je 55 000 wonů)! Luxus 🙂

Po tom, co mi napsali na účtenku Check Republic, jsem si nemoh nevzpomenout na tenhle článek…možná i proto jsem to dostal zadarmo. Jsem zvědavej, jak uspěje Vláďa.