Ztracen v Koreji

Na neděli jsem měl po probuzení v poledne jenom dva zásadnější plány – udělat domácí úkoly a večer vyrazit do Soulu na Lantern Parade.

Po snídaňoobědě jsem tedy poprvé za svůj pobyt na Ajou vyrazil do bájné knihovny s tím, že tam najdu knížku Fundamentals of Signals & Systems, ze které byl první domácí úkol, nebo ještě líp knížku i s Yesl. Nenašel jsem ani jedno (výjimečně ne mou neschopností; knížky byly rozpůjčované a Yesl na víkend u rodičů), tak jsem se vrátil na kolej a po chvíli gůglení našel elektronickou verzi na Safari Books Online. Sice tam máme od ČVUT přístup zadarmo, ale bohužel ne do všech oborů. Tak jsem vyzkoušel desetidenní trial a k zadáním domácího úkolu se úspěšně dostal. Natolik mě to ale vyčerpalo, že jsem pro dnešek práci na domácích úkolech ukončil 🙂 a začal shánět lidi na večerní lampionový průvod v Soulu.

Jimin mi napsala, že je na víkend doma, Stefan předstíral učení a Daniel s Klausem byli po sobotní pařbě stále trochu mimo. Tak jsme vyrazili sami s Ondrou s tím, že se na místě sejdeme s Petrem, Justusem & Charlotte a případně kdo se ještě naskytne.

Lampionový průvod Soulem je megaakce s přibližně sto tisíci účinkujícími. I s diváky se účast odhaduje na jeden milion lidí! Tak si tam dejte s někým sraz…

Dojeli jsme busem na Sadang a pak metrem na Dongdaemun; cestou jsme zkejsli v zácpě, takže jsme dorazili až půl hodiny po začátku. Ale už byla aspoň tma, takže to pěkně zářilo. No byla to úchvatná a nekonečná (v dobrém slova smyslu) podívaná! V ulicích v centru Soulu, kde normálně jezdí auta v pěti pruzích, se promenádovaly davy s obyčejnými, neobyčejnými i zcela nepředstavitelnými lampiony.

Počkali jsme až na konec průvodu a pak konečně objevili Petra. Zašli jsme do KFC (moc se omlouvám, jednou jsem to zkusit musel), kde jsme byli překvapeni funkcí free refill; aneb když vám dojde Cola, nalejou vám zadarmo novou kolikrát budete chtít.

Pak jsme se ještě prošli okolo umělého kanálu Cheonggyecheon…k němu bych moh říct, že v centru města teče teprv pár let; před tím v těch místech vedla velká nadúrovňová dálnice, ale vedení města se ji rozhodlo v zájmu snížení teploty a zlepšení životního prostředí oblasti kompletně zbourat! V mojí naprosto tragický mapě od mistrů z Kanady je tak další chyba…dálnice tam je pořád nakreslená. Teď na vodě pluly další lampiony a vypadá to tam fakt dobře.

Okolo půl dvanácté jsme se rozhodli vyrazit domů; Petr zamířil zpátky na SNUT, ale my bohužel nedojeli daleko; na Seoul Station metro zavírali. Vlaky po půlnoci nejezdí žádné, autobusy na zastávce před nádražím jezdily všude možně jenom ne tam, kam jsme potřebovali. Všichni na naše otázky Suwon? Sadang? Gangnam? jenom kroutili hlavama a vysvětlovali nám, že nic už nepojede. A taky že nejelo. S taxikářem jsme vyhandlovali cenu 30 000, ale chtěli jsme dovézt až k Ajou a on chtěl sehnat další lidi. Nějak to nevypadalo, tak jsme mu utekli a rozhodli se přespat v Soulu…v lázních. Kousek od nádraží jsme po několikerém ptaní jedny našli, zaplatili 12 000 a v jednu ráno si začli užívat 5 pater aktivit a služeb.

Tenhle plán se bohužel neslučoval s mou představou o dodělání úkolu „až se vrátíme“…tak jsem akorát zkonstatoval, že i kdybych vstal v 5 a jel domů, tak to ráno nemám do půl jedenáctý šanci zpatlat. Smůla, no. Tak jsme vyzkoušeli všechny sauny, vířivky, hot rooms, cold room…a ve tři šli spát. V 7 jsme se nechali vzbudit a pomalu vyrazili na vlak domů. Fakt dobrý!

Fotky jsou v galerii Lantern Parade. Tady přidávám dvě krátká videa.