Ztracen v Koreji

Zbývají poslední tři týdny 🙁 Teď už se moc akcí neúčastním, vytrvale jezdím do Soulu pro víza, plánuju cestu a sem tam dělám něco do školy. Včera jsme psali od osmi do deseti večer předposlední test ze Signals & Systems…snad jsem ho moc nezvrtal. 15. – 19. června je oficiální zkouškový týden, v pátek večer je rozlučková párty a do 23.6. máme vypadnout z kolejí.

Dneska se koná poslední meeting YHTC. AITC už se nejspíš ani nesejde a FC byl ke konci fakt tragickej. O víkendu se bude konat Temple Stay, ale nakonec jsem se rozhodl nezúčastnit – zejména proto, že toho budu mít už fakt hodně a chci se konečně potkat s Dooem.

Všechny tři kluby se tady pokusím stručně zhodnotit:

YHTC – je to klub s třicetiletou tradicí, který díky systému předávání know-how opravdu funguje. Pokud je meeting v 6, tak v 6 opravdu začne. Během semestru se konají cca 4 výlety, jeden MT (chlastací akce) a některé další akce (Olympiáda pro staré členy, účast na školním festivalu, atd.). Největším problémem je bohužel komunikace – hodně by se hodilo umět korejsky. Samozřejmě je tam dost lidí, kteří umí anglicky a dobře; ale přece jenom to není nejlepší řešení zvlášť, když je nás tam cizinců hodně málo. I tak můžu jenom doporučit – minimálně první meetingy a první trip si určitě užijete!

FC – velký klub, který je téměř povinností pro všechny zahraniční studenty. Bohužel tenhle semestr fakt zklamal; většina slibovaných akcí byla spíš o kolektivním chlastání a organizace byla zvlášť v druhé polovině semestru opravdu tragická (začít meeting hodinu po jeho plánovaném začátku a navíc tam nic nevyřešit, je fakt moc). Díky tomu z něj plno fajn lidí odešlo. Abych jenom nekritizoval, vaření korejských jídel a tradiční korejská hudba byly fajn akce. S jazykem taky problém není, protože korejští členové musejí do klubu dělat dokonce vstupní pohovory s jazykovou zkouškou… Pokud se v organizaci nedělají zásadní změny, nemůžu klub doporučit.

AITC – menší klub také zaměřený na zahraniční studenty a doplňující FC. Za semestr dělá dva výlety a jedno BBQ. Organizace nebyla dokonalá, ale o dost lepší než v FC. I atmosféra byla mnohem přátelštější a s jazykem taky není problém. Můžu určitě doporučit.

Teď ještě trochu lituju, že jsem nezkusil klub tradiční korejské hudby Samulnori; myslim, že bych to i já zvládnul a může to být dost zábava i bez znalosti korejštiny.

Taky se do finále pomalu blíží naše (Justus, Ondra a já) pár týdnů trvající tajná soutěž o co nejvíc večeří s korejskýma slečnama. Pravidla jsou jednoduchá – 1 bod za každou slečnu (tzn. víc večeří s jednou se nepočítá), se kterou půjdete sami na večeři mimo campus. Ono se to může zdát dost jednoduchý – ale opravdu neni. Pokud se slečnou nechodíte (což je level, kterýho tady dosáh zatim snad jenom Mirko), tak často souhlasí pouze s večeří (minimálně) ve čtyřech – a taková se nepočítá.

Ondra má tuším 3 body, já jeden a Justus pořád nic 🙂

Dneska jsem se byl objednat do Ajou University Hospital na předepsání antimalarik; tak uvidíme. Pak už mi snad nic zásadního v cestě překážet nebude…