Ztracen v Koreji

Zdravime z Bangkoku! Angkor byl fakt narocnej, zacal jsem v 5 rano a skoncil v 5 vecer. Ale bylo to fajn a videl jsem vetsinu veci na tridennim okruhu 🙂 Poslal jsem nejaky pohledy, tak snad dojdou.
V Kambodzi se mi taky moc libilo; videli jsme mj. Phnom Penh, chramy Angkoru a bamboo train. Za 5 dni jsem utratil 500tis. rielu.
Dneska rano jsme vyrazili na sedmou na autobus do Poipetu; slecna v kancelari byla tak pekna, ze mi ani nevadilo, ze pro nas minivan prijel az po hodine a pul. Silnice uz vede pekna az na hranice, takze jsme stanuli v Thajsku jeste pred dvanactou. Uspesne jsme se vyhnuli vsem penezotahacum a objevili nakladak, kterej nas za par frfnu hodil k nadrazi. Tam jsme si dali prvni thajsky jidlo a koupili jizdenky na vlak do Bangkoku (250km, 6hod) za cca 25,-Kc.
Na nadrazi na nas uz cekali Ota s Marketou, coz byla taky dobra nahoda. Timto zdravime zbytek IT i dalsich oddeleni v EA 🙂 No a spolecne ted bydlime nekde u Khao San; je tu nepredstavitelne nechutne moc zapadnich turistu 🙁 Ale jinak je Bangkok super! Zitra si ho prohlidnem a pak vyrazime bud na most pres reku Kwai nebo rovnou na jih s tim, ze se jeste stavime na nejakym ostrove u vychodniho pobrezi. Konecne se snad vykoupu v mori!

Syyyr! Sehnal jsem v Sieam Reapu 15dag Chedaru za dva dolary, parada!!! Pujcili jsme si bajky za dolar na den a zitra jedem od peti od rana na prohlidku Angkoru…

Parada! V Kambodzi se mi taky moc libi. V Phnom Penhu jsme stravili cely vcerejsek; zvladli jsme prakticky vsechno vcetne velmi impresivnich pamatniku genocidy – S21 a Killing fields. Vsechno jsme to objeli na kole a kambodzskej provoz mi teda fakt sednul, hned jsem tam zapad. Byli jsme se podivat I na nadrazi, ktery je smutny a opusteny. Ani zadnej cargo train pry ted nepojede.
Dneska rano jsme se vydali mistnim busem (pozor velmi luxusnim) do Battambangu. Tady jsme si prosli mesto, koupili jizdenky na zitra do Siem Reapu a pak se vydali najit bamboo train. Super, nasli jsme ho po chvili chuze po trati. A jedeeem…no to bylo neco! Zpatky jsme sli pesky pres super vesnicky, kde na nas vsichni mavali a zdravili nas.
Kambodzsky holky jsou taky pekny! Jo a zjistil jsem, ze diky velikosti Kambodzi muzu cast rozpoctu urcenou na dopravu prozrat…chci rict pouzit na podporeni mistni ekonomiky. Ji se tady skvele; dal jsem si mj. fritovanej banan, krevetovy placky a bambusovej dzus.
Zejtra teda presun a v patek Angkor! A v sobotu vecer uz bychom meli byt v Bangkoku. To je neco…

Cesta nam vysla skvele. Bus do Chau Doc fakt jel a byl dostatecne mistni. Jeli jsme I trajektem a bylo to super. Dneska jsme teda rano vypluli na lodi do Kambodze, uspesne prekrocili hranice a ted jsme v Phnom Penhu. Zitra to tady omrknem a vymyslime dalsi postup.
Ve Vietnamu jsme stravili tyden, utratil jsem 3M dongu a moc se mi tam libilo.
Hlavne tady v SE Asii maji super oblohu; zadnej sedivej hnus jako v Cine. Jo a taky jsem tu uz 2x zmoknul; konecne taky prsi!

Saigon. Taky hustomesto. Moc se mi tady ve Vietnamu libi. Dalsi noc v hard seatu byla opet super; tentokrat jsem vyzkousel spani na zemi a parada. Taky se mi tady fakt libi holky Vietnamsky. A hlavne si uzivam mistni jidlo, je fakt moc dobry. Vzdycky vybereme co nejbrutalnejsi poulicni vyvarovnu a snime, co nam daji; vzdycky jsme se bezva nadlabli a nejvic jsme utratili asi dvacku. Dneska jsem jeste vyzkousel chlazenej kokos a vietnamskou ledovou kavu. Mnam.
Tak aby to zase nebylo jenom o jidle a zenskych, dneska jsme hned rano po prijezdu do mesta vyrazili na vylet do tunelu Cu Chi, fakt dobry. Pak muzeum vietnamsky valky a pak courani mestem.
Je to tady hodne preturistovany; na kazdym rohu je agentura mluvici anglicky a poradajici vylety a prepravu prakticky kamkoliv po SE Asii. Taky se tu vsude prodavaji kopie Lonely Planet okolo stovky, jenom na Pakistan tu nemuzu nikde narazit.
Vubec jsou tu na turisty hodne pripraveni.
My se ale chcem do Kambodze dostat sami a ne nacpani v minivanu s tlupou dalsich zapadaku. Takze zitra razime na autobusak a tam snad neco chytnem do Chau Doc. Cesta by mela zabrat skoro cely den, neni to za rohem. A odtud by mela v pondeli rano plout lod po Mekongu pres Kaam Samnor az do Phnom Penhu. Tak uvidime.
Program pro Kambodzu jeste uplne nemame, hlavne nemame ani moc casu. Ale jestli se mi podari jet na cargo trainu, tak budu stestim bez sebe. Angkor uz je spis takova povinnost, no.
Jinak mam problem s vizem do Iranu – porad jeste nemam ani pozvani. Musim odlozit zadost o vizum nejspis do Dilli…to bude jeste sranda teda.
Taky pravidelne zeru ten Lariam; bohuzel vubec nic, zadna jizda a hustostavy. Asi to pujdu reklamovat 🙁

V Hanoi jsme spali dve noci, je fakt super. Jeste jsme zvladli vylet do Halong Bay, kde bylo nechutne preturistovano. Vubec uz me ten Lonely Planet docela stve.
Jo kdybyste chteli jet vietnamskym vlakem, tak se hlavne neridte jizdnimi rady na webu vietnamskych drah; jsou uplne jinak (ale uplne). Tak jsme vyjeli na hard seat pres noc do Da Nangu. Konecne poradnej drevenej hard seat a oteviratelny okno! To bylo neco. Vietnamci jsou cistotnejsi, tissi a rozumnejsi nez cinani. Nakupovani jizdenek je v pohode, zadna fronta pres cely nadrazi a natrvdla rasple v pixle.
V Da Nangu jsme se ubyovali a najali si easy ridery pro vylet do Hoi Anu. Takze uz jsme jeli I na motorce. Hoi An opet plnej turistu a navic jsme zmokli.
Dneska jedem zase hard seat do Saigonu, kde budem v sobotu rano. Nejak nestihame. Ale musime zvladnout tunely a presun do Chau Doc, odkud jede lod do Kambodze.

Tak a je to, necele tri tydny v Cine jsou za nami. Bylo to fajn. Utratil jsem celkem 3000 yuanu, videli jsme Qingdao, Beijing, Velkou cinskou zed v Simatai, Guoliang a okoli, Hua Shan, Xian s armadou terakotovych bojovniku, Pandu v Chengdu, Tibet na ceste z Chengdu do Songpanu, nahorni plosinu ve 4000 m n. m. u Songpanu, prehradu Tri Soutesky a Shanghai. Projeli jsme krizem krazem velky kus Ciny, hodne toho videli i z vlaku a cestovanim v tride hard seat si uzili pravy mistni kolorit. Stravovali jsme se zasadne v streatfood podnicich, spali na zemi, v posteli, v hotelu, hostelech, vlacich i v prirode.

Akorat Cina neni takova, jakou jsem si ji predstavoval. Prakticky vsechna mista uvedena v Lonely Planet jsou nechutne turisticka s premrstenym vstupnym a zastupem turistu ve flipflopech. Mesta jsou vesmes oskliva, prasna, bez naznaku nejakeho centra. Dostat se na venkov bez nejakeho pruvodce je dost tezky; navic vlaky v malych zastavkach prakticky vubec nestavi. Vubec ty vlaky jsou dost sileny; system nastupovani si asi predstavit nedovedete, ale funguje to stejne jako na letisti. Zem je pro Cinany jiny svet; nedovedete si predstavit co jsou schopni vytvorit za mrdnik na podlaze vagonu behem par hodin ve vlaku.

Ale jinak se mi v Cine moc libilo 🙂

No a dneska jsme se teda rano rozhodli pro variantu cislo 3) a rozhodne to byla spravna volba! Vlakem jsme dojeli do Pingxiangu, tam jsme po trose komplikaci s domlouvanim ceny presedli do riksy a nechali se dovezt na hranice. Ty jsme presli pesky a za nima nasedli do auta, dojeli do mesta Lang Son, kde jsme se akorat preskladali do minibusu a ten nas dovezl primo do centra Hanoie, konkretne pred jakysi hotel, kde nas ubytovali v bezva dvouluzaku s vlastni koupelnou a televizi za 90,- Kc na osobu a noc. V prepoctu na yuany nas cesta z Nanningu do Hanoie vysla cca na 80, coz je skoro polovina ceny autobusu. Navic krajina po ceste byla fakt super a meli jsme to radove dobrodruznejsi.

Odpoledne jsme si byli projit mesto; konecne prava Asie. Tady se mi libi. Ted akorat planujeme dalsi postup!

Shanghai se mi nakonec libila. Objevil jsem i stare krasne slumy, ktere mesto vzdycky nejprve ohradi zdi a posleze postupne zboura 🙁 Odpoledne jsme teda nasedli na rychlik pres pulku Ciny do Nanningu, kde prave jsme. Cesta to byla narocna, ale prezili jsme bez ujmy.

Zitra rano vyrazime do Vietnamu! Konecne zmena! Cekam hlavne mensi mesta, kratsi presuny a nizsi ceny za vstupy…snad vyjde aspon neco. Ted zvazujem zpusob presunu; je tu primej nocni vlak do Hanoie za nejaky 300Y, pak primej denni bus za 150Y a pak hustodenni spojeni vlak-bus-riksa-pesky-riksa-bus za nemamponetikolik. Hadejte, ktera moznost se mi libi nejvic.

Ve Vietnamu budeme cca 6 dni. V planu mame Hanoi, Hoi An, Saigon a pripadne i nejakou prirodu. Prepravovat se budeme zejmena po severojizni trati tim nejlevnejsim vlakem s oteviratelnymi okny!

Tak chyba, ta hraz co jsme u ni spali byla samotna hlavni prehrada Tri soutesky. Fakt trapny, maly, suchy a desne nas to zklamalo. Tam opravdu nemusite.
Takze jsme si jak paka pracne shaneli dopravu do takovy rite a z ni kvuli necemu podobnymu Lipnu. Odpoledne jsme nasedli na primej vlak do Shanghaje; 24 hodin, tentokrat zase aspon hard seat. Takze ted jsme v Shanghaji, Petr uz se odpojil na cestu do Weihaie a zpatky do Soulu, a my tady travime jednu noc v pekelne drahym hostelu a zitra jedem zase dal… Z financnich a casovych duvodu to zkracujem do Nanningu (27 hodin hard seat), kde se pokusime sehnat co nejlevnejsi spoj do Vietnamu, takze v pondeli vecer bychom mohli byt v Hanoji.
Jinak je tady fakt sileny vedro a vlhko, vodu si kupuju po kanystrech. Cinsky holky jsou vlastne taky pekny, akorat koukam se tu hodne rozmohlo to domalovavani vyskubanyho oboci i u mladych holek; bych zvracel.
No tak my si zejtra doprohlidnem Shanghaj, ktera me teda ale zklamala; cekal jsem I nejakou starou Shanghaj, typicke stare cinske mesto, ale bohuzel to uz tu nikde neni, muselo ustoupit modernim ctvrtim. Ostatni cinska mesta jsou vetsinou osklivy a spinavy…Shanghai je teda aspon o neco lepsi.
Jinak snazim se bojovat s cinstinou, resp. pismem. A fakt dobry, uz se relativne vyznam v jizdnich radech; umim cca 20 znaku, coz mi staci na sestaveni vetsiny potrebnych nazvu mest 🙂

Z Chengdu jsme se nakonec dostali az odpoldne. To byla teda drsna noc v tom neskutecnym mrdniku, kterej si jsou Cinani ve vlaku schopny pod sebou vytvorit. Kupovani jizdenek je taky hell, nekdy mam pocit, ze tady jsou vsichni extremne natvrdli. Nas vlak mel navic 5 hodin zpozdeni, takze nam ujel pripoj. Nastesti nam dali novou jizdenku na pozdejsi zadarmo.
Takze jsme dojeli do Yichangu ve 4 odpoledne, koupili si hard seat do Shanghaje a vyrazili na 3 soutesky. Ted se probouzime na teraskovym policku s super vyhledem na reku a nejakou dolni prehradu; to hlavni ale jeste nevidime, tak hura na to.

Vcera jsme se vydali puvodne na dvoudenni turu po horach v okoli Songpanu, ale nakonec jsme ji stihli za jeden den 🙁 Stanuli jsme s jakama a konema na nahorni plosine v 4km nad morem a uzili si vyskovou nemoc…nebo ze by to bylo po ty tezky veceri? Videli jsme krasne tibetske vesnicky!
Dneska jsme v 6 rano zase vyrazili zpatky zas na 9 hodin v buse, uf. Jely tam s nama i dve pekny Korejky 🙂 V Chengdu jsme se odpoledne marne snazili sehnat nejakej bus nebo vlak smerem ke trem souteskam. Bohuzel narazit tady na nekoho, kdo neco vi, je ochotnej a navic mluvime stejnou reci, je temer nemozny.
Takze jsme zase u holek v hostelu a jedeme zejtra rano 20 hodin ve vlaku do Yichangu, kde teda budeme ve stredu rano. Snad. Shanghai nam vychazi tim padem na patek nebo sobotu a pak uz se nam to v Cine krati…

Tak tohle bylo neco. Vstavali jsme v pul sesty, ale stejne na nas listky do Aby ani jinych totalnich riti nezbyly. Tak jsme nakonec koupili Songpan a cekala nas osmihodinova cesta autobusem udolim reky Min. Silnice diky nedavnemu secuanskemu zemetreseni, stejne jako plno dalsich staveb, misty chybela. S tim ale nas ridic problem nemel, stejne jako s predjizdenim v obousmernem neosvetlenem tunelu, jizdou na cervenou a padajicim kamenim.
Ted spime v tom Songpanu, je to moc pekny mestecko. Tibetanky taky ujdou. Zitra vyrazime na blizke sedlo a okouknout kopec 5588mnm. Zvazovali jsme I vyjizdku na konich, ale musim setrit. V utery se vratime do Chengdu a hned razime na 3 soutesky a nasledne na vychodni pobrezi. Koupil jsem si konecne tu letenku z Malaysie do Indie na 4. srpna.

Tak jsme v dire jmenem Dujiangyan. Vypada to jako hodinovej hotel, ale co, aspon je sranda, poradna Cina a 20 yuanu je taky dobra cena. Nocni vlak z Xianu jsme nakonec prezili a ubytovali se v Chengdu. To je veliky (4M) ale pomerne necinsky mesto. Dneska jsme vyrazili na pandu! Fakt super. No a pak jsme se rozhodli uzit si divokeho Secuano-Tibetu a tak zitra rano razime na celodenni jizdu busem do Aby. Uz jsme vyzkouseli I ty nejpochybnejsi stravovaci zarizeni, ale stale bez vaznejsich nasledku. Mame se skvele!

Tak z Guoliangu jsme se vratili zpatky do Xinxiangu a uspesne sehnali listky na vlak do Huashanu. Taky jsme zjistili, ze je porad lepsi na spani hard seat nez no seat, kterej jsme si koupili tentokrat. Od osmi vecer do 4 rano jsme se tak stridali na 2,5 mist a naspali celkem tak hodinu. Ve 4 rano na nadrazi v Huashanu to fakt stalo za to, ale usmlouvali jsme dopravu do vesnice a snazili se dospat na navsi pred vchodem do narodniho parku. Bohuzel ne moc uspesne, tak jsme posleze vyrazili na horu – Mt. Hua. Skupina nekolika vrcholu s max vyskou neco pres 2100m pricemz vesnice byla nekde v 420m. Vstupny bylo 60Y, vsude schody a strasne lidi. Ale jinak super. Nahore jsme potkali 4 Cechy.

Vecer jsme chytli bus do Xianu a tady jsme ted. Prespali jsme v hostelu a dneska jsme byli koupit jizdenky na vlak do Chengdu…to nadrazi bych vam pral videt. No kazdopadne na nejakou 14 hodinovou jizdu mame opet no seat jizdenky, to bude veselo. V Sechuanu pobudeme cca 4-5 dni, pak se presuneme pres 3 soutesky na vychod do Shanghaje. Tibet i Yunnan bohuzel vynechavame.

Zijeme. Druhy den v Beijingu jsme si pujcili bajk a vymetli zbyla zajimava mista. Dalsi den jsme se vydali do Simatai na velkou cinskou zed a pak jsme jeli nocnim vlakem do Xinxiangu. Hard seat sice neni tak hard, ale spat se tam opravdu neda. Rano jsme uspesne nasli vsechny autobusy do Guolianu a tak ted peceme na ohni burty a varime ramien a jdeme spat tady v narodnim parku pod previsem. Je to tady super! Akorat po nas vsude chtej penize, to je desny (180Kc do NP je fakt moc nejen na Cinu; aspon, ze tu berou ISIC). Zitra se presuneme nejspis do Huashanu (tam chtej 300!).

Mame se skvele…az na tu chybejici Koreu no…

Do Qingdaa jsme dojeli vcera v poradku, ale mesto nas dost zklamalo, nic tam nebylo. Ani listky na vlak. Vubec ty nadrazi tady v Cine jsou tragicky, nic tam neni krome pokladen, front a velky tabule s pocty volnych mist. Jo a vsechno je v cinstine…achjo jak mi chybi ta jednoducha korejstina!
Tak jsme se nakonec rozhodli jet do Beijingu autobusem (vlastne jina moznost nebyla). Byl to zazitek, protoze to byl luzkovej autobus 🙂 Jeste pred odjezdem jsme nakoupili mistni alkac v prepoctu za asi 5,-Kc…a neveril bych, ze to reknu, ale zlaty soju!
Do Beijingu jsme prijeli dneska v 6 rano, vubec jsme netusili, kde jsme. Po hodine a pul bloudeni v slamu a sidlisti a asi dvaceti zeptanich jsme nasli metro. Zamirili jsme do prvniho hostelu z Lonely Planet. Jizda metrem stoji 6,-Kc a u vsech vstupu jsou bezpecnostni prohlidky (zabavili mi Off proti komarum). Hostel se zmenil na hotel, ale usmlouvali jsme jeden dvouluzak za 300,-Kc/pokoj/noc. Ja teda spim na zemi, ale co uz 🙂
Pak jsme vyrazili na prohlidku – vetsinu dne jsme stravili v Zakazanem meste a okoli. Docela dobry. Vecer jsme chteli jit do podzemi (Beijing Underground City); nasli jsme to, ale uz to nefunguje (nevim jestli to je jeste i v posledni verzi LP).
Tak jsme vymetli neco jinyho, zasli na pekinskou kachnu a pak do pravyho cinskyho trhomumraje. Nakonec jsme koupili jizdenky na vlak do Xinxiangu na sobotni noc.

Achjo ale po Koreji se mi stejska fakt moc 🙁 Uz i cinca rikam 🙁

Tak jsme na trajektu do Qingdaa.Dnesek byl dost blazinec,jen tak tak jsme to sithli.Lod je to luxusni,mame palandy a levny jidlo.Ale je mi desne smutno…

Prvni testovaci zprava jeste z koleje…ziv a kdo bude za me spat?

Začnu pátkem. To jsem dělal poslední zkoušku ze sítí, pak jsme se zase sešli s Euijin a Juyeon a večer byla oficiální rozlučková večeře s OIA. Všichni jsme dostali certifikát o úspěšném absolvování a cédéčko s krátkou slideshow. Jo a večeři. Pak jsme se vydali na trávník a následně do Janbeer’s, kde probíhalo velké loučení do kdovíkdy.

V sobotu jsem neudělal prakticky nic.

V neděli taky nic, ale večer dorazila Euijin a tak jsme s ní u nás na pokoji natočili prezentační video pro náš projekt. Byla to docela sranda, máme z toho asi 1,5GB materiálu.

V pondělí ráno jsem konečně začal pracovat na dokumentaci k projektu. Celkem tragédie, ale něco jsem splácal, zabalil a odeslal. Hotovo. Koupit krabici a začít balit. Oběd. Pak pomáhám Juan vystěhovat se a razím do města nakoupit něco typu dárky. Dorážím něco před pátou a pak mi píše Euijin, že na mě v jídelně čeká Juyeon.

Tak zase ven. Jdem se projít, pak pomáháme Ondrovi se sbalit a uložit krabice do skladu. Ondra jede dneska večer s paragliding clubem na tejden na Jejudo! Na večeři s náma jde i Euijin, takže poslední šance na bod se rozplývá a můžem soutěž uzavřít s výsledky: Ondra 4+1, Justus 3+1, já 2.

Z večeře jdeme rovnou na poslední AITC meeting. Ten už je pěkně rozjetej a tak nás všichni bouřlivě vítají. Juyeon jede domů a my se přesouváme do dalšího podniku. A do dalšího.

Loučím se s Ran 🙁

Pak píše Vláďa, že je konečně tady. Tak ho jdu vyzvednout k zastávce a ubytovávám ho u nás místo Martina. Cestou potkávám Yunu, to je zase neskutečná náhoda. Vracím se zpátky a jdeme s Jayoung, Justusem a Brianem ještě na korejské karaoke (norebang). O tom napíšu víc jindy; rozhodně to stojí za vyzkoušení. Pak se loučíme a jdeme domů.

Úterý. Začínám dodělávat všechny resty ohledně Eleonory, SMS systému apod. Taky zálohuju poslední fotky domů, všechny varuju, že budu 2 měsíce offline, a nakonec propojuju SMS systém s blogem. V praxi to znamená, že by se zde čas od času měla objevit zpráva, že ještě žiju. Zív ale venku už svítá…

Ve 12:05 nám jede autobus do Incheonu, ve 3 máme bejt na check-inu a v 5 odplouvá náš trajekt do Číny…vízum mi naštěstí opravili. Ještě musím dobalit, vytisknout Lonely Planet a zjistit, kam to vlastně jedeme!

Tak držte palce a mějte se…

Musím to nějak probrat; fakt nemám šanci stihnout všechno. Workcamp jsem nakonec vzdal; jediný rozumný se mi líbil na nějakém Indonézském pidiostrově, ale účastnický poplatek 160€ mi přijde poměrně dost a ta náplň taky nebyla ideální.

Takže teď počítám s deseti týdnama od 22. června do 30. srpna. První tři týdny Čína, další 3 týdny JV Asie (omezil jsem to na Vietnam, Kambodžu, Thajsko a Malajsii). Pak dva týdny v Indii a poslední dva týdny si nechám na Pákistán a Írán…všude děsně málo 🙁

Trasu po Číně zatím ladím; první verze vypadá dost megalomansky, ale hlavně časově nereálně (Weihai – Beijing – Taiyuan – Huashan – Xian – Lhasa – Baoji – Kunming – Yichang – Nanjing – Shanghai – Hong Kong – Nanning; můžete se podívat na mapičku a zjistíte, že to znamená 3x skoro přejet Čínu). Zatím jsem můj seznam, co chci cca vidět, rozšířil o stezku smrti v Huashanu, Guoliang tunnel a 3 soutěsky.

Z Nanningu se dostanu do Vietnamu, o kterém jsem zatím nenastudoval vůbec nic. No a pak Kambodža; tam mě zatím nejvíc láká jejich železnice a pak chrámový komplex Angkor…ale určitě si toho najdu víc. Našel jsem pár vlaků v Thajsku, ale kudy a kam zatim netušim. Do Malajsie bych rád dojel na východním pobřeží (Kota Bharu), protože tam začíná jungle line malajsijských železnic. Tudy bych dojel až do Singapuru a pak po západním pobřeží zpátky do Kuala Lumpur.

Odtud už zmíněným letadlem do Indie a o tý ještě nevim nic víc než co jsem se dověděl od Oty na http://cesty.jenasoft.com/2008/indie/.

Tady je pěkná ilustrační mapička 🙂 převzatá ze serveru plného cenných informací http://www.seat61.com/

A ještě jedna mapička, kterou popíšu někdy příště 🙂