Ztracen v Koreji

První setkání s typicky korejským jídlem mě čekalo v Soulu. Dost jsem se bál zajít sám do restaurace; neuměl jsem ani slovo, netušil jsem nic o kultuře stolování, prostě ztracen. Cestou na Seoul Tower jsem potkal stánek s jídlem s sebou. Měli tam obrázky a fajn ceny, tak jsem se rozhodl koupit si večeři tam a poprat se s ní sám v soukromí hostelového pokoje. Vybral jsem si to nejdražší za 5000 wonů (asi 75,- Kč) a po pár minutách už jsem si odnášel igelitku do metra. Strašně to vonělo, nemoh jsem se dočkat.

Stanice Hyehwa, konečně „doma“! Začal jsem vybalovat igelitku. Ha, plastová lžíce, hůlky. Zatím si obojí schovám a použiju svou hliníkovou lžíci; měl jsem příliš velký hlad na to začít se seznamovat s hůlkama. Takže polívka – prakticky voda s pórkem. Ale fakt dobrý. Teď ta velká krabice, tam toho je! Spousta malých pestrých hromádek. Aha, rejže, to je jistota. A nějaký maso, super. Něco je fritovaný, něco vařený, ale všechno tak dobrý. Kousek omelety, krabí tyčka, nějaký řasy, cojávimcojetohle. Kimči – korejská specialita, kořeněné naložené čínské zelí; fuj to pálí. Zajíst ananasem. No všechno jsem to vyzkoumal a prakticky všechno bylo stravitelný a hlavně dobrý.

Tak bezva, odteď se nebudu bát.